Zábava 60. let minulého století

Když jsem se svého dědečka zeptala, jak trávil svůj volný čas, když mu bylo patnáct let, uvědomila jsem si, jak odlišné bylo jeho dětství od toho mého.

Dědeček mi povídal, jak moc času trávil mimo domov. Pořád byl někde venku se svými kamarády. Někdy pořádali závody ve skoku a běhu. Často chodili do lesů, které měli poblíž. Lesy prozkoumávali, sbírali tam různé ovoce a koupávali se v lesních jezerech. Dlouho do večera se potulovali po venku a jezdili na kolech a na mopedech – i když na těch správně ještě sedět neměli, protože byli příliš mladí – do sousedních měst a vesnic.

Můj děda profesionálně střílel, takže měl z velké části týdne tréninky a závody. Mimo střílení jednou za čas navštívil kino, kde se díval převážně na filmy z filmové sérii Vinnetou. I když čtení v oblibě neměl, někdy si prolistoval noviny. V té době byl populární časopis Mladý svět, který se zaměřoval převážně na nižší věkovou kategorii. V Mladém světě byly také zveřejňované výsledky vybraných skladeb z tzv. Houpačky, celým názvem Dvanáct na houpačce – což bylo vysílání v Československém rozhlase – kde lidé hlasovali, jaké písně by chtěli v rádiu slyšet. Děda také vypomáhal doma a na chatě, kde bylo vždy práce dost. V televizi byly pouze dva kanály, které mu nepřišly nijak zábavné, ale rád se s přáteli koukal například na pořad Bigbít, dokumentární cyklus, který vysílal o rock ’n‘ rollových umělcích. Dále se dívali ještě na box, o který se hodně zajímali. Nejraději měli zápasníka Muhammada Aliho, dříve vystupujícího pod jménem Cassius Marcellus Clay Junior, který je od roku 2012 přezdíván „král boxu“. Na box a Beat-club – hudební pořad – se dívali na Západoněmecké TV, jelikož zamlada bydlel právě na hranicích s Německem.

Za dědečkova mládí hrála velkou roli hudba. Sám byl jejím milovníkem a rád doma poslouchal desky na rodinném gramofonu. Jinak poslouchal muziku hlavně přes rádiovou stanici Rádio Luxembourg, kde pouštěli oblíbené zahraniční písně. Další rozhlasovou stanicí, kterou rád poslouchal, byla Svobodná Evropa, kam lidé mohli psát návrhy na písničky, jež by chtěli v rádiu zaslechnou. Děda mi pověděl, že i on na Svobodnou Evropu mnohokrát psal, ale jeho písně na přání nikdy nezahráli. Co se ale v rádiu hrálo často byly písně Petra Nováka, což byl jeden z nejznámějších českých umělců v té době. Mezi jeho největší hity patří Hvězdičko Blýskavá, Já Budu Chodit Po Špičkách a Povídej, které i dnes většina lidí alespoň jednou slyšela.

Z dědečkova vyprávění jsem se toho o něm spoustu dozvěděla a došlo mi, kolik toho o něm ještě nevím. Zaujala mě odlišnost doby, ve které vyrůstal on, od té, ve které vyrůstám právě teď já.