Život mojí babičky a její rodiny v 50. a 60. letech 20. století

Má babička s její rodinou patřili do nižší ekonomické vrstvy. Její otec pracoval v nyní staré Zbrojovce Brno. Babiččina matka byla zaměstnána v základní škole jako učitelka. Škola je jedno téma, na které se zaměřím.
Babička vzpomíná, jak do 8. třídy měli povinné a známkované čtení, jak na chodbách panovala přísná pravidla, jako že se muselo chodit ve dvojstupu či že se nesmělo „hučet“, nebo jak ve školních jídelnách musel pokaždé zůstávat talíř prázdný. Její školní léta skončila po dostudování učiliště, na které šla po základní škole, a následně začala pracovat v Callbance.

Jako další téma bych chtěla psát o stylu života, který jsem rozdělila na dvě podkategorie: ve městě a na venkově. Babička mně byla schopna říct ke každému něco. Ona s její rodinou bydleli v Brně, ale často jezdili za příbuzenstvem na venkov do Čech.

Můj pradědeček s rodinou bydleli v bytovkách, které patřily zaměstnancům Zbrojovky Brno. Byty podle vyprávění byly malé, ale stačily, i když dvě sestry musely sdílet pokoj. I když rodiče babičky nikdy nebyli bohatí, nikdy také nestrádali. Chodili rádi do kina nebo do divadla. Vypráví, že skoro na vše, co chtěli, se stála fronta. Když potřebovali nové auto, tak už od půlnoci museli stát ve frontě, aby si ho mohli koupit. Hodiny se stálo na maso nebo na oblečení. Zaujalo mě, co moje babička říkala o hygieně. V bytě měli válcová kamna a v nich se jednou týdně zatopilo, ohřála se voda a celá rodina se tak mohla vykoupat. Pralo se jednou za měsíc. Každý dům měl ve sklepě svoji prádelnu a každá taková prádelna měla svůj rozpis, kdy si kdo vypere. Samozřejmě se vše pralo ručně.

Život na venkově byl rozhodně těžší než ve městě. Babička vypráví, že se tam nejelo odpočívat, nýbrž pomáhat na poli. Sklízelo se, sázelo se a sekalo se samozřejmě ručně a na takové události se scházela celá rodina, aby svým příbuzným pomohla. Práce to podle babičky byla těžká, a za tetičkami se často ani netěšila.
I když byl život těžší než dnes, moje babička na svoje dětství vzpomíná s úsměvem.