Školní léta mojí babičky (1959-1973)

Moje babička se narodila v roce 1954 a vyrůstala v malé vesnici asi 30 km od Brna. V té době měla obec asi 200 domů a fungoval zde obchod, dvě hospody, kulturní dům, knihovna, kino, pošta, spořitelna i fotbalové hřiště. Dnes je situace jiná – škola byla zrušena a sídlí v ní obecní úřad a knihovna, většina služeb zanikla a zůstal pouze malý obchod.

Do mateřské školy chodila babička v letech 1959–1960. Školka měla jen jednu třídu asi pro 20 dětí a fungovala pouze dopoledne. Děti si nosily svačiny z domova a na oběd chodily domů. Hodně času trávily venku na zahradě. Ve třídě si hrály s velkými dřevěnými kostkami, učily se básničky a písničky a vystupovaly na akcích v obci. Babička dodnes vzpomíná, jak cestou do školky musela chodit kolem rybníka, kde ji občas štíply husy.
Základní školu první stupeň navštěvovala v letech 1960–1965 přímo v obci. Byla to malotřídní škola, kde se některé ročníky učily společně. Škola neměla tělocvičnu, proto se tělocvik konal hlavně venku. Učebnice a školní pomůcky dostávaly děti zdarma. Velký důraz byl kladen na čtení, psaní a počty.

Škola organizovala i zdravotní prohlídky, očkování a zubní kontroly. Děti jezdily na výlety, do divadla a na exkurze do továren v okolí. Pomáhaly také sbírat léčivé byliny, šípky nebo žaludy pro zvěř.
Od 6. třídy (1965–1969) chodila babička do školy vzdálené 3 km. Protože tam nejezdil autobus, chodily děti každý den pěšky. V zimě to bylo někdy velmi náročné kvůli velkému množství sněhu. Ve škole se učily i praktické předměty, například práci se dřevem nebo vaření. Povinným jazykem byla ruština a babička si navíc vybrala nepovinnou němčinu.

V letech 1969–1973 studovala Střední průmyslovou školu stavební v Brně. Každý den musela velmi brzy vstávat, aby stihla dopravu. Domů se často vracela až odpoledne nebo večer. Studium bylo náročné a součástí byly i brigády nebo praxe na stavbách. Studenti také absolvovali lyžařský kurz.
Vyprávění mojí babičky ukazuje, jak moc se školství i život na vesnici změnily. Dříve byla škola důležitým centrem života obce. Dnes mají děti modernější vybavení, ale často musí za vzděláním dojíždět do větších měst.