Babiččino vzdělání a práce

Moje babička se kdysi věnovala montáži elektronových mikroskopů – od roku 1969 až do roku 1974 totiž pracovala u nového tzv. národního podniku Tesla Brno. Je to již zaniklý předchůdce akciové společnosti Tesla, která se doteď zabývá výrobou speciální elektrotechniky. Avšak s výzkumem elektronové mikroskopie dnes pokračuje společnost Tescan Group, jež byla založená v roce 1991 několika vývojovými pracovníky z Tesly Brno.

Babiččina směna začínala o tři čtvrtě na šest. V závodě, který stál na ulici Purkyňova 99, (místo něj tam teď fungují kanceláře) babička v bílém plášti pracovala na montáži pravého ovládacího panelu mikroskopu – každý měl svoji část, kterou musel smontovat, poněvadž mikroskopy v té době byly nejméně 3x tak velké, než jsou dnes. Ovládací panely ale nebyly v češtině, nýbrž v angličtině nebo ruštině. Mikroskopy, co se u nás v té době vyrobily, byly totiž určeny k vývozu do SSSR a ten s nimi pak obchodoval.
Jakmile byl mikroskop plně sestaven, byl přemístěn do tzv. kobky, kde byl „oživen“. Během tohoto procesu se využíval dokonce i dozimetr, jelikož mikroskopy při oživování vydávaly rentgenové záření.
Někdy během směny (která trvala osm a půl hodiny) měla babička půlhodinovou pauzu na oběd. Vzpomínala, že v té době stál zhruba čtrnáct korun. Záleželo, co zrovna podávali.

Všemu však předcházel tříletý učňovský obor, který babička musela absolvovat. Jeho název zněl „mechanik elektronového zařízení“. Spadal a byl financován Teslou, ovšem pod podmínkou, že u ní po jeho absolvování odpracujete tři roky.

Babička pobývala na internátě na Jílové 38 od pondělí do pátku, ob týden dokonce do soboty. V prvním ročníku chodila na zámečnický výcvik, který zahrnoval praxe s různými nástroji, jako třeba se soustruhem, nýtovačkou, nebo frézou. Střídalo se to s teorií – výuka probíhala ve škole na Lidické 6a – v týdenních intervalech. V druhém půlroku pak probíhalo seznámení s materiály a s dalším nářadím, se kterým bude pracovat po škole. Mimo těchto dvou zaměření měla babička i klasické předměty, jako například češtinu, matematiku, fyziku, občanskou výchovu, tělesnou výchovu, nebo ruský jazyk.

V druhém ročníku se stále střídala praxe na učňovském středisku (Čechyňská 16) s teorií ob týden, ale některé obecné předměty byly vyměněny za předměty odbornější, jako třeba elektrické měření nebo nauku o materiálu. Praxe stále trvala zhruba šest hodin, obdobně jako výuka teorie ve škole. Často začínali brzy ráno, aby se žáci stihli vrátit na internát na oběd.

Ve třetím ročníku se obecné předměty vytratily úplně. Místo toho měla babička v rozvrhu předměty jako je „Organizace a plánování“, „Odborný výcvik“, „El. přístroje a zařízení“ a taky „El. měřící přístroje“. Nauka ve škole byla zkrácená na pouhé dva dny v týdnu a zbývající dny se babička věnovala praxím na pracovišti.

Babička vzpomínala, že její nejoblíbenější období celých studijních let byl právě pobyt na internátě. Trávila jej na pokoji s třemi dívkami, se kterými se mohla po návratu z dlouhého dne ve škole procházet po městě a chodit na mléčné koktejly, jež v té době stály kolem pěti korun, nebo jít třeba do kina. Na takové vycházky však žáci potřebovali propustky: stačilo se u vrátnice nahlásit a vychovatelé si do knihy zapsali jméno, čas odchodu a příchodu a za jakým účelem žák vychází ven. Jediný limit byl se vrátit do večerky.

Na internátě také dostávali snídaně, svačiny do školy, a večeře. Jednou za týden ve středu, pokud to vychovatelky uznaly za vhodné, se dívky mohly zdržet v jídelně a nechat se navštívit chlapci ze třetího ročníku, kteří jim na magnetofonech nebo gramofonech pouštěli písně, které byly zrovna hitem – a ty byly nejčastěji od kapely Beatles.