Dětství mé babičky

Moje babička se narodila v období socialismu a celé své dětství prožila v tehdejším Československu, ve vesnici zvané Rapotice, okres Třebíč, v rodinném domku se zahradou. Vyrůstala v obyčejné rodině se dvěma sourozenci, která sice nežila v přepychu, ale nepatřila ani mezi sociálně slabé. Peněz měli tak akorát, aby si mohli dovolit vše potřebné k běžnému životu. Bydleli skromně a rodina si zakládala na poctivé práci.

V tehdejší době byl rodinný jídelníček poměrně jednoduchý. Ke snídani se nejčastěji pilo kakao nebo bílá káva a k tomu se jedl chléb s máslem a medem nebo marmeládou. Když babička chodila do školy, obědy se ve školách na prvním stupni ještě nevařily, proto mívala své z domova. Nejčastěji to byly vařené brambory, omáčka. Každý pátek byli k obědu moučníky a v neděli se v poledne podávalo maso. Večeře se často zakládala pouze na chlebu. Mnoho potravin pocházelo ze zahrady, do lesa se chodívalo na houby. Do obchodu se chodily nakupovat především základní potraviny, například pečivo a mléko. Existoval také takzvaný Kovomat, kam se chodilo pro různé hygienické potřeby (drogerie), zboží pro domácnost a výrobky pro kutily, hračky, školní potřeby. Oblečení se nakupovalo v obchodech a často se dědilo mezi sourozenci. Boty se kupovali ze Svitu a čepice s ponožkami babičce pletla maminka její spolužačky. Později, když byla babička starší, si společně se sestrou začali šít oděvy samy podle módních časopisů Burda nebo Praktická ženy.

Ve volném čase byla babička velmi aktivní. Dvakrát týdně chodila cvičit do Sokola a později zde působila i jako předcvičovatelka. Během základní školy se zapojovala do hraní divadla. Děti hrály klasické pohádky. Babiččino nejoblíbenější vystoupení byla Šípková Růženka, ve které si dokonce mohla zahrát hlavní roli. Jinak většinu volného času trávila odpoledne venku na ulici se svými kamarády, kde společně hráli různé hry, například vybíjenou nebo stopovanou. V zimě se chodívalo bruslit na zamrzlý rybník a sáňkovat. Od asi šestnácti let babička navštěvovala takzvané ,,čaje‘‘, které se konaly každou sobotu v okolních vesnicích. Tančilo se za doprovodu živé kapely a zábava probíhala od 17:00 do 21:00 hodin. Babička byla také stárkou na hodech.

Každou neděli se chodívalo na procházku. Nejvíce času však babička trávila se svoji rodinou. Čas trávený doma vypadal jinak než dnes. Mobilní telefony tehdy neexistovaly, a proto rodina trávila čas jinými způsoby. Nejčastěji si společně povídali, sdíleli zážitky a užívali si čas strávený pohromadě. Televize pro ně nebyla prioritou a zapínala se pouze tehdy, když zrovna nebylo co dělat. Vysílal se pouze jeden kanál -Československá televize, která vysílala většinou odpoledne a večer přibližně do 22:00 hodin. Vysílání končilo československou hymnou. Děti večer pravidelně sledovaly večerníček a v neděli odpoledne nějakou pohádku. Když babička chodila na základní školu, chodívala spát poměrně brzy, hned po večerníčku. Později na gymnáziu usínala později, protože se musela více učit.

Prázdniny trávila babička různě podle svého věku. Jako menší jezdila s rodinou do kempů, například na Zemplinskou šíravu na východním Slovensku. Později, kolem sedmnácti až osmnácti let, začala trávit léto také s kamarády z gymnázia. Několik let po sobě se pořádaly společné výlety, které často organizovala právě babička. Objednal se autobus a na několik dní se vyrazilo podle předem naplánované trasy. V době socialismu bylo cestování do zahraničí omezené, přesto se babička později s rodinou dvakrát podívala do Maďarska. Součástí školy byly také školní výlety, například v sedmé třídě do Beskyd a během gymnázia do severních Čech a do Dráďan.

Nedílnou součástí babiččina dětství byla školní docházka. Do místní mateřské školy byla přijata, když jí byly čtyři roky. O dva roky později nastoupila na takzvanou Obecnou školu, což odpovídá dnešnímu prvnímu stupni základní školy, kterou měla kousek od domova. Ve škole se tehdy ještě neprovozovala družina a nevydávaly se ani obědy, děti dostávaly pouze svačinky. Mezi vyučovací předměty patřila matematika, český jazyk, tělocvik, hudební výchova, branná výchova a občanská nauka. Po vyjití obecné školy přešla na základní devítiletou školu, tedy druhý stupeň, která se nacházela ve vedlejší vesnici, v Ketkovicích, kam chodili děti z celého okolí.

Babička do školy každodenně dojížděla autobusem, cesta jí trvala přibližně deset minut. Na této škole už měla obědy. Podle babiččiných vzpomínek vařili velmi dobře. Vyučování začínalo v 7: 50 hodin a končilo se okolo 12:00 hodin. Jako školní pomůcky se používala tužka, později plnicí pero a čínská propiska. Psávalo se do sešitů, které musel vlastnit každý žák, a používaly se také učebnice i písanky. Mezi další předměty, které babičce na škole přibyly, patřil zeměpis, přírodopis, dějepis, fyzika, od osmé třídy chemie včetně laboratorních prací. Na škole se každý rok konaly povinné sportovní a branné dny pro všechny žáky všech ročníků. Na sportovní mezškolní zápolení se jezdilo autobusem do Oslavan. Po dokončení povinné školní docházky babička přestoupila na gymnázium v Zastávce, kam denně dojížděla. Ráno jezdívala autobusem a odpoledne se domů vracela vlakem. Studium bylo oproti základní škole náročnější a vyučování trvalo déle. Běžně se končilo kolem 13:30 hodin, přičemž nejdelším dnem byl čtvrtek, kdy se končilo v 15:00 hodin. Na gymnáziu byl kladen velký důraz na výuku jazyků. Povinná byla ruština a dále si studenti vybírali mezi němčinou a francouzštinou. Ve druhém ročníku babička absolvovala taneční kurz a lyžařský výcvik v Tatrách. Během studia se také věnovala gymnastice. V prvních dvou ročnících se studenti účastnili takzvané bramborové brigády. Gymnázium babička úspěšně ukončila v devatenácti letech. Tímto její studijní kariéra končí. Na vysokou školu se nedostala, atak nastoupila do zaměstnání v podniku Meopta Brno, na oddělení technických služeb.

Na své dětství babička velmi ráda vzpomíná. Doba podle ní nebyla tak uspěchaná jako dnes a lidé spolu byli více v kontaktu. Trávili společně více času a udržovali si bližší vztahy.