Školní léta mé babičky

Má babička chodila do základní školy v letech 1963-1972. Dřívější vyučovací techniky si mnozí z nás neumí ani představit. Předměty se vyučovaly jinak, nebo byly takové, které dnes už nemáme, nekázeň v hodině měla jinačí řešení než jen poznámka. Když opomineme propagandu, školní docházka mé babičky se od té mojí moc nelišila.
Ruský jazyk se dnes na škole asi nikdo nevyučuje a místo něj se učíme jazyk anglický. Dřív to ale bylo naopak a angličtinu byste v té době hledali asi těžko, protože se vyučovala spíš okrajově. Ruština se tedy vyučovala kvůli režimu.

Dříve se vyučoval předmět zvaný branná výchova. Má babička měla smůlu na velmi fanatického učitele, tudíž tyto hodiny nebyly nejlepším zážitkem. Nácviky úniku do krytu, což bychom mohli dnes přirovnat k požárnímu cvičení, nasazování plynových masek a nácvik střelby ze zbraně byly “normální“ hodiny mé babičky. Není divu, že na tuto část školní docházky vzpomínala se strachem v očích.

Něco, co v dnešním školství nemá místo, jsou fyzické tresty. Fyzické tresty by dnes způsobily velké pozdvižení, ale dřív byly naprosto normální. Stačil jen malý prohřešek nebo měl učitel jen špatnou náladu a hned jste dostali velmi bolestivou ránu pravítkem.

Ačkoli výše popsané vzpomínky mé babičky mohou působit jako absolutní teror, babička na svou školní docházku vzpomínala vcelku pozitivně. Až na pár rozdílů ve výuce měla stejná školní léta, jako máme my teď.