Babiččina první televize

Když bylo babičce dvanáct let, tedy v roce 1963, pořídila si jejich rodina první televizi. V té době šlo o velkou vzácnost, protože televizor měla jen malá část domácností. Lidé se proto často scházeli u sousedů, kteří televizi vlastnili, a společně sledovali večerní vysílání. Televize byla vnímána jako velká technická novinka a sledování programu bylo společenskou událostí. Vysílal se pouze jeden televizní program, který začínal většinou až v podvečer nebo večer. Program neměl celodenní vysílání jako dnes a jeho časový rozvrh byl přesně stanoven. Když se zrovna nic nevysílalo, objevoval se na obrazovce takzvaný monoskop, nejprve černobílý, později I barevný, který sloužil k nastavení obrazu.

Televizní programy byly zaměřeny především na zábavu a kulturu. Na obrazovkách se objevovaly estrády, taneční vystoupení, zpěv, divadelní hry a různé zábavné pořady. Každý týden se pravidelně vysílaly seriály a soutěže, na které se diváci těšili a plánovali si podle nich večerní program. Mezi oblíbené a pravidelné pořady patřil například Večerníček, který byl určen dětem a stal se nedílnou součástí večerního rituálu mnoha rodin. Dalším známým pořadem byla Nedělní chvilka poezie, která seznamovala diváky s básněmi a literaturou. Důležitou součástí vysílání bylo také zpravodajství, které přinášelo přehled událostí z Československa I ze zahraničí.

Ve vysílání převažovaly filmy, zejména ruské, které byly dabované do češtiny. Televizní reklama tehdy nefungovala tak jako dnes. Reklamy nebyly běžnou součástí programu a objevovaly se pouze v krátkých blocích před začátkem vysílání nebo po jeho skončení. I přesto si lidé některé reklamní spoty dobře pamatovali. Televize byla tehdy považována za zdroj informací I zábavy, ale zároveň za prostředek, který spojoval rodiny a sousedy.

Velkou část vysílání tvořily také dětské pořady. Mezi nejoblíbenější patřily například Křemílek a Vochomůrka nebo další večerní pohádky, které děti sledovaly před spaním. V té době se však děti bavily nejen televizí, ale také četbou knih. Velmi oblíbení byli autoři jako Jules Verne nebo Enid Blytonová, jejichž knihy vycházely v českém překladu a byly hojně čteny. Televize proto nebyla samozřejmostí ani hlavním zdrojem zábavy, ale spíše doplňkem každodenního života.

Televizory té doby se výrazně lišily od dnešních moderních přístrojů. Měly velkou dřevěnou skříň, vypouklou obrazovku a ovládaly se ručně pomocí knoflíků. Přepínání programů nebylo potřeba, protože existoval pouze jeden kanál. Televize tehdy představovala symbol pokroku a moderní doby a každé večerní sledování bylo pro mnoho lidí výjimečným zážitkem, na který dodnes rádi vzpomínají.