Jak paní Vlasta vzpomíná na poválečné vzdělávání

Paní Vlasta se narodila v roce 1942 a vyrůstala v době, která byla pro naši zemi velmi složitá. Jejím otcem byl venkovský řídící pan učitel, který měl na starosti výuku dětí v malých vesnických školách. Podle toho, do které školy byl tatínek jako učitel přidělený, se museli během života stěhovat. Rodina tedy neměla stálé bydliště.

Na první stupeň chodila paní Vlasta do malé školy ve vesnici Vítovka vzdálené asi 3 kilometry od Oder, kde později navštěvovala střední školu. Škola ve Vítovce byla malotřídní, což znamenalo, že děti ze všech ročníků byly společně v jedné třídě. Sice to bylo náročné, ale zároveň to dětem umožňovalo učit se navzájem a pomáhat si. Paní Vlasta mi vyprávěla, jak ji bavilo, že si mohla půjčovat knihy i od starších žáků, a že se díky tomu učila nejen to, co patřilo do jejího ročníku, ale i věci navíc, ke kterým by se v běžné třídě nedostala.

Od šesté třídy pak navštěvovala jedenáctiletou střední školu v Odrách v Moravskoslezkém kra. V té době se české školství postupně měnilo. Jedenáctileté střední školy existovaly do roku 1953, kdy proběhla reforma, která je nahradila gymnázii. Paní Vlasta měla štěstí, že stihla maturovat ještě v původním systému, což jí otevřelo cestu na vysokou školu. Její mladší bratr už však chodil na střední školu dvanáct let, protože v roce 1960 byla přijata další školská reforma, která prodloužila studium o rok. To ukazuje, jak rychle se měnil život mladých lidí a jaký vliv mělo na jejich osudy školství a státní reformy. Paní Vlasta si pamatuje, že život lidí, co ještě studovali se měnil skoro z roku na rok a hodně toho záviselo na tom, jaké byly školy a co stát rozhodl.

Maturovala v sedmnácti letech a hned po maturitě, v červnu roku 1960, byla přijata na Lékařskou fakultu v Olomouci. Původně měla v plánu pracovat jako zdravotní laborantka v nemocnici, protože ji zajímala praktická práce s lidmi a laboratorními přístroji. Její rodiče ji však přesvědčili, aby zkusila medicínu.

Přijetí na vysokou školu však nezáleželo jen na dobrých známkách. Znamenalo to ale i velké ústupky ze strany rodiny. Tatínek paní Vlasty vstoupil do KSČ jen aby mohla studovat, a obětoval své přesvědčení, přestože se tomu velmi vyhýbal. Její tatínek byl také přeložen do vysídleného pohraničí na severu Moravy, do školy ve Větřkovicích v okrese Opava. Proto museli opustit Vlastinu rodnou vesnici Vítovku. Kdyby její tatínek nepřijal nové místo, studovat na vysoké škole by nemohla. Paní Vlasta se také musela aktivně zapojit do vedení oddílů Jiskřiček a Pionýra.

Celý její život tak ukazuje, že záleželo nejen na rozhodnutích vlastních nebo jejích rodičů ale i okolnostech doby. Tyto zkušenosti ji připravily na život, který nebyl jednoduchý ani později. Díky nim se dokázala prosadit a naplnit svůj sen stát se dětskou lékařkou. Na severní Moravě, v Jeseníkách, pracovala celý život.