17. listopad 1989 očima Moniky Hanáčkové

V pátek 17. listopadu 1989 studovala paní profesorka Monika Hanáčková pátý ročník vysoké školy. Ten den měla celá její třída praxe - učit na středních školách. Zároveň vysoké školy vstoupili do stávky, a tak se žáci na praxi vyptávali, co se děje v Praze. Paní Hanáčková se společně s dalšími spolužáky zapojila do vyvěšování letáku po městě s informacemi, co se právě děje. Ve skupině však panoval strach, neboť každou chvíli mohli přijít policisté a všechny zatknout.

Na začátku následujícího týdne se paní profesorka chtěla vydat s maminkou na náměstí Svobody, aby zjistily více informací, jak je na tom stát, neboť v televizích ani v rádiích o událostech nikdo neinformoval. Jenže ulice byly zastoupeny kordony policistů. Maminka Moniky Hanáčkové si pamatovala události z roku 1968, a proto se obávala, že policisté budou ulice vyklízet násilím. Raději tedy dceru rychle odvedla pryč.

Co se tehdy ale stalo? Studenti v univerzitních městech po celém Československu si chtěli pokojnými demonstracemi připomenout události ze 17. 11. 1939 a upozornit na tehdejší represe. Studenti tímto způsobem vyjadřovali svoji touhu po svobodě, ale jejich demonstrace postupně přerostly v protest proti komunistickému režimu. Přestože byla demonstrace v Praze násilně potlačena, jiskru volání po svobodě se již nepodařilo uhasit. Po celé zemi se zvedla vlna protestů, která během několika dní vedla k pádu komunistického režimu v Československu.

Co se stalo 17. 11. 1939? Nacistické vedení protektorátu Čechy a Morava rozhodlo o uzavření vysokých škol po dobu tří let. Byla to reakce na demonstrace a nepokoje spojené s pohřbem studenta Jana Opletala, který zemřel při protinacistické demonstraci v Praze několik dní předtím. V noci ze 16. na 17. listopadu nacisté zadrželi v Praze, Brně a Příbrami stovky studentů. Většina z nich byla převezena do koncentračního tábora Sachsenhausen a devět studentů bylo popraveno.