Mládí mého táty

Můj táta se narodil roku 1976 jako první syn Dany Šarbortové a Karlu Šarbortu, jméno dostal Jakub Šarbort. Bydleli v Brně nedaleko Brněnské přehrady. Už od velmi raného věku se začal zajímat o elektřinu a techniku obecně. Rád si pročítával v encyklopediích části o mechanikách systémů a části o podobných tématech. Není divu, velká část jeho (vlastně i moje) rodiny pracovala v technických oborech, nejčastěji fyzice. Ovšem, pokud jste už četli příspěvek mé starší sestry Terezy Šarbortové z roku 2019, který se také nachází na této stránce, tak víte, že měl matku s velkou vášní malířství a spisovatelství. Rodina tedy byla tedy poněkud pestřejší, a ne tolik jednoznačná.

Už na základní škole pravidelně navštěvoval Centrum pro mládež, vědu a techniku ÚVSMM. Tam se různými způsoby učil pracovat s elektřinou a hodně ho to bavilo. Například tvořili minipříjmač „Kňour“, vyrobený z krabičky od sirek, dvou baterek a dalších jednoduchých součástek. V tomto období se také narodil jeho mladší bratr Jan (který se také po několika letech ukázal stejné zájmy). Svými znalostmi pomáhal v domácnosti. Jeho matka na toto období vzpomíná relativně s radostí.

Později šel studovat technickou střední školu, kterou také úspěšně dokončil. Vyprávěl mi, jak měl na škole jednoho velmi přísného učitele, který kvůli jakékoliv výpočetní chybě dal z testu za pět. Ať už to bylo 5 + 3 nebo 132*839, nikdy nebral ohled na nesprávně provedenou aritmetiku. Dostat u něj z testu za tři bylo jako být na moment třídní Einstein, většina třídy se za vámi šla po testu pro radu. Jednoho dne se zjistilo, že tento učitel dříve počítal rovnice pro stabilitu jeřábu na stavbu. Ovšem tyto výpočty provedl nesprávně a jeřáb spadl, což mnohé vysvětlilo.

Jako vysokou školu si můj táta očekávatelně vybral VUT. V průběhu studia na vysoké škole také poznal moji mámu. Dnes dělá práci ve stejném oboru a celkově s ní vypadá spokojený. Pamatuji si, jak když jsem byl malý, často jsem ho viděl se šroubovákem nebo metrem v ruce. Psaní tohoto příspěvku mi bylo zadáno jako projekt do školy, ovšem teď vidím mnohem větší pouto mezi mnou a mým tátou (také jsem zdědil jeho směr zájmů).

Ondřej Šarbort
Gymnázium Brno-Bystrc