Studium a profese mého dědy

Děda se narodil 12. prosince 1948. Základní školu navštěvoval přibližně v letech 1955–1964. Po jejím ukončení nastoupil na učební obor ve Zbrojovce, kde se v letech cca 1964–1967 vyučil nástrojařem a zámečníkem. Během učňovského studia získal pevné základy v technické práci a naučil se preciznosti i zodpovědnosti, které byly pro tato povolání nezbytné. Po úspěšném ukončení studia obdržel výuční list, jenž mu umožnil nastoupit do pracovního života.

Následně nastoupil na dvouletou povinnou vojenskou službu v Litoměřicích, kterou absolvoval přibližně v letech 1967–1969. Během služby působil jako řidič vojenských vozidel, což pro něj znamenalo nejen splnění občanské povinnosti, ale také získání nových praktických dovedností. Zároveň si rozšířil řidičské oprávnění na různé typy dopravních prostředků, které později využil i v civilním životě.

Po návratu z vojenské služby se rozhodl dále vzdělávat a absolvoval střední průmyslovou školu, kterou studoval při zaměstnání po dobu pěti let, přibližně v letech 1970–1975, třikrát týdně. Studium bylo časově i fyzicky náročné, jelikož jej musel skloubit s pracovním životem. Ve čtvrtém ročníku maturoval z českého jazyka a ruštiny, v pátém ročníku pak úspěšně složil maturitní zkoušky z technologie, strojů a zařízení.

Po ukončení střední školy nastoupil děda kolem roku 1975 jako mistr odborného výcviku na střední školu v Brně na Lazaretní (Zbrojovka). V dílnách se věnoval především praktické výuce žáků učebních oborů, zejména nástrojařů a zámečníků. Studenti se pod jeho vedením učili pracovat s různými stroji, jako jsou frézky a vrtačky, a osvojovali si také ruční opracování a zpracování kovových materiálů. Děda kladl důraz na přesnost, bezpečnost práce a pečlivé provedení každého úkolu.

Poté, co bylo učiliště na Lazaretní zrušeno, nastoupil děda na Integrovanou střední školu na Olomoucké, opět na pozici mistra odborného výcviku. Zde pokračoval v předávání svých odborných znalostí a dlouholetých zkušeností žákům technických oborů a vedl je při práci na strojích a technických zařízeních. Díky svému klidnému, trpělivému a vstřícnému přístupu si získal respekt i oblibu nejen mezi studenty, ale také mezi svými kolegy. Na této škole působil až do roku 2011, kdy odešel do důchodu.