Noční pionýrská hra

Moje babička se narodila v Brně. Když jí bylo osm let, odjela poprvé bez rodičů na pionýrský tábor na Šumavu. Pionýr byl mládežnickou organizací v období komunismu. Děti nosily stejnokroje s červenými šátky, jezdily na výlety, hrály hry a trávily čas v přírodě. Babička se na tábor těšila, ale zároveň měla obavy, protože byla mimo domov poprvé.

Po několika dnech vedoucí oznámili noční bojovku. Děti se po dvojicích vydaly do lesa, kde měly plnit úkoly a dávat pozor, aby je neodhalila hlídka. Všude byla tma a ticho, pouze občas si posvítily baterkou.

Během hry si babička všimla, že se země pod nohama začala lehce třást. Za chvíli se mezi stromy objevila světla a ozval se hluk motorů. Lesem projížděla vojenská auta, motorky a také tanky. Některé projely jen několik metrů od dětí. Vedle nich běželi vojáci v uniformách s výzbrojí.

Děti byly vyděšené a nikdo netušil, co se děje. Vedoucí je začali svolávat zpět do tábora pomocí píšťalky. Některé děti si však myslely, že jde o součást hry, a vydaly se za vojáky. Nakonec se všichni v pořádku vrátili.

Dodnes nikdo přesně neví, čeho byly děti svědky. Mohlo jít o velké vojenské cvičení, které se náhodou odehrávalo v blízkosti tábora. Pro moji babičku to však zůstal jeden z nejsilnějších zážitků z dětství.