Hasičská kariéra mého dědečka

Dědův tchán se znal s pánem, který pracoval u hasičů, kde zrovna hledali nové hasiče do sportovního družstva i na základnu. Děda na tuhle nabídku přihlásil a následně si udělal základní výcvik a začal pracovat jako sportovní a profesionální hasič. U tohoto povolání zůstal třicet pět let.

Ze začátku se věnoval spojařství a jezdil k zásahům. Po odchodu šéfa spojové služby převzal jeho místo. Později, kvůli nedostatku řidičů v hasičské jednotce, jezdil k zásahům jako řidič. Nakonec se stal velitelem družstva a směny a také byl masér u reprezentace.

Služby probíhaly jednou za tři dny a trvaly dvacet čtyři hodin. Jeho denní rozvrh ve službě vypadal následovně: od sedmi hodin se přebírala technika a prováděla se kontrola vozů. Poté dopoledne probíhal výcvik a odpoledne tělocvik trvající pro normální hasiče dvě hodiny a pro sportovní hasiče čtyři hodiny. Večer bylo školení a od půlnoci do šesti hodin byl povolen spánek.

Jezdil ke všem druhům zásahů, ale ty, které ho vždy nejvíce zasáhly byly ty, co se týkaly autonehod a také ty, u kterých byly mezi zraněnými děti. Největší zásah, který zažil, byl při spadení budovy MESIT v Uherském Hradišti, při kterém zemřelo osmnáct obětí.

Protože patřil i do sportovního družstva, jezdil od jara do podzimu na závody, které většinou trvali dva až tři dny. Soutěžilo se ve třech disciplínách, a to ve výstupu na věž, štafetě 4 x 100 metrů přes překážky a v požárním útoku. Družstvo, za které soutěžil, se dvakrát stalo mistry ČSSR a třikrát mistry ČR a dále vítězilo v menších krajských soutěžích.

Děda skončil v hasičském sportu ve čtyřiceti letech, při čemž poslední roky už nebyly nějak zvláště aktivní a od hasičského sboru následně odešel dvacet let poté.