Jak vyrobit abstinenta

Budu vám vyprávět příběh, který se stal mojí babičce a mamince na Slovensku.

Psal se rok 1982 a Slovensko bylo tehdy ještě součástí ČSSR. Moje babička jezdila se svou dcerou dvakrát za rok na dovolenou do malé vesničky Ždiar ve Vysokých Tatrách.Vlastnit automobil v tuto dobu nebylo samozřejmostí, takže se stejně jako většina lidí dopravovaly jiným způsobem. Z Čech dojely lůžkovým autobusem do města Poprad na Slovensku. Odtud přestoupily na linkový autobus, který je dovezl až do Ždiaru. Vesnice měla 2 malé obchůdky s potravinami a jednu drogerii s papírnictvím. Ubytování tu bylo soukromé, většina obyvatel pronajímala alespoň jeden pokoj co v domě měli. Tímto způsobem si v takových místech přivydělávala velká spousta lidí. Ve vesnici nebyl vodovod, ten tam zavedli až o mnoho let později. Veškerá voda, kterou zdejší lidé využívali, byla čerpána ze studen. Bylo jich tu více, takže v dostupném množství nebyl problém. Problém byla sama voda, která nebyla úplně nezávadná. Domorodci byli na mírně kontaminovanou vodu zvyklí a její pití jim nečinilo žádné problémy. Turisti však tu a tam prosakující močůvku nezvládali tak dobře. A přesně tak to bylo s babičkou a její tehdy pětiletou dcerou. A tak se jednoho dne, tedy spíše noci, udělalo holčičce opravdu zle. Babička nevěděla, co bude dělat. Žádné taxíky tu nejezdily a zdravotní středisko bylo otevřené jen dopoledne. Zkrátka nebylo kam jet a komu zavolat, takže si babička musela poradit sama. Dlouho se nerozmýšlela a začala konat. I bez dvou let medicíny, které prošla, než začala studovat pedagogiku, věděla, že nejlepší je dostat vše ven. Vzala velkou polévkovou lžíci a nalila na ni rum. Šup do pusy malé holčičce, která se hned potom několikrát pozvracela. A bylo dobře. Tento zážitek v mamince ale zůstal napořád. Když v dospívání ostatní zkoušeli alkohol, oblíbený byl rum s kolou, ona nemohla. Alkohol pro ni byl tak odpudivý, že ani vůni rumových pralinek nemohla vystát. A ačkoli od té zkušenosti uběhla již dlouhá doba, zůstalo to tak už napořád.