Zima na Bruntálsku

Petra Gregorová

Vzpomínky na zimní zažitky z dětsví mého tatínka.

Tímto článkem bych chtěla zaznamenat vzpomínky mého tatínka na zimy strávené v jedné z nejchladnějších oblastí naší republiky. Bruntál sice není nejvýše položené město, ale bývá tam velká zima. Například ve Světlé Hoře, která se nachází v okrese Bruntál, bylo roku 1987 naměřeno -31.8 °C.

Tatínek mi řekl, že sníh v Bruntále zpravidla poletoval od 10. října, zároveň se již koncem října začalo vše obalovat ledem. V Bruntále byly v minulosti vždy Vánoce na sněhu, sněhu byla spousta, a velmi často se stávalo, že už ho člověk ani neměl kam odhrnovat.

V domě, kde tatínek vyrůstal, topívali kamny na tuhá paliva, konkrétně na hnědé uhlí a dřevo, a to velkou část roku. S tím, že se musel vždy udržovat oheň a pravidelně vynášet popel ven. Protože se v té době nesolili ulice jako dnes, lidé sypali na chodníky právě popel. V Bruntále většina lidí topila kamny, takže byl všude cítit kouř.
Pěkné na Bruntálských zimách ale bylo, když napadl čerstvý sníh, a tatínek s bratrem Petrem mohli jezdit na běžkách po okolí. Za domem, kde žil, se tyčil Uhlířský vrch, tam byla malá sjezdovka se socialistickým vlekem – lano, za které se člověk chytil kotvou, a ta ho vytáhla nahoru. A díky tomu, že tatínek bydlel blízko, mohl na lyžích dojet až domů. Také chodívali s kamarády bruslit na rybník, nebo hráli s hokej přímo na zamrzlé ulici. Dokonce se celou zimu vracel ze školy zamrzlým korytem řeky. Tatínek také chodíval do plaveckého oddílu, a když byl mráz a on šel pěšky domů, tak mu po cestě zmrzly mokré vlasy.

Občas se stávalo, že i o Velikonocích ještě poletoval sníh. Někdy dokonce tatínek chodil do prvomájového průvodu se svetrem pod pionýrskou košilí. Ale na dětství v Bruntále rád vzpomíná, ačkoliv tam počasí člověku značnou část roku nepřeje, lidé si tam vždy pomohou.