Maminčina dovolená

Jan Vanini

Zeptal jsem se maminky, jak to měla jako dítě s dovolenou o letních prázdninách. Maminka mi začala vyprávět o její dovolené na Vihorlatě a cestě do Bulharska.

Právě skončilo léto a já vzpomínal na to, kde jsme všude o prázdninách byli a tak jsem se zeptal mámy.

„Mami, a jak jste dřív jezdili na dovolenou vy?‘‘

„Jedna z mých prvních vzpomínek na letní pobyt s rodiči byla na dovolenou na Vihorlatě na východním Slovensku. To, že jsme celou dovolenou strávili jako rodina v jednom stanu, včetně babičky, mi připadalo zcela přirozené. Zpočátku bylo nádherné počasí. Koupání a výlety se nám všem líbily. V druhé polovině pobytu však začalo pršet a déšť nám promáčel vše, co jsme měli, včetně stanu. Proto moje rodiče rozhodli o předčasném návratu domů. Jako malé dítě, které neustále pobíhá, jsem si promáčela své boty. Rodiče napadl úžasný nápad, jak usušit boty své malé dcerky. Boty přivázali k výfuku auta a rozjeli jsme se domů. Asi máš představu, jak to dopadlo. Dětské boty se od výfuku spálily. Než jsme přijeli domů, tak se krásná červená barva změnila na černou. Nakonec vše dobře dopadlo a ušetřené peníze z předčasně ukončené dovolené rodiče použili na nákup nových botiček.‘‘

,,A na který zážitek ještě často vzpomínáš?‘‘

,,Můj další zážitek je spojený s cestou do Bulharska. Tehdy jsem byla již starší a snad i moudřejší. Rodiče si tehdy zakoupili nový vůz zn. LADA. Byla to tátova chlouba. Naše auto opečovával a dbal na pořádek v autě, hlavně na čisté koberečky. Celá rodina jsme vždy při nástupu do auta museli oklepat nohy o vnitřní kotníky, aby nám nečistoty z bot spadly na zem mimo auto. Jako hodná dcera jsem tuto činnost prováděla co nejpečlivěji. Na dovolenou do Bulharska jsem se velice těšila. Byla to má první cesta k moři, která trvala 3 dny. Dvě noci jsme spávali já, sestra a maminka v autě a tatínek vedle auta na nafukovací matraci a ve spacáku. Dnes již nemyslitelné, ale dříve zcela normální. Tak moc jsem se snažila, aby naše auto zůstalo čisté, že jsem se po oklepání bot v Rumunsku na parkovišti vyzula. Teprve v Bulharsku jsem zjistila, že boty nemám. Po příjezdu k moři naše první kroky vedly do obchodu. Ještě dnes si pamatuji na své nové krásné dřeváky s modrými kytičkami, které byly tehdy velmi moderní.'' Od té doby kdykoliv máma nastupovala do auta, tak jí tatínek připomínal, aby boty oklepala ale nevyzouvala.