Pradědovo podnikání

Ema Honzíková

Můj děda mi vyprávěl, jak si jeho pradědeček založil soukromé podnikání v Československu.

Praděda mého dědy si založil svou soukromou kožešnickou firmu. Prodával například kožichy, klobouky z králičí kůže a jiné oblečení a doplňky. Později se zaměřil i na vojenské a myslivecké potřeby – boty z kůže, nebo třeba odznaky a brože, které si nechal vyrábět a dovážet. Jeho malé podnikání bylo úspěšné, a přinášelo docela slušný výdělek. Díky tomu si například mohl pořídit nové auto, v té době docela luxusní. Pak ale přišla velká vlna znárodňování v roce 1948. Nejdříve přišly na řadu velké firmy – například banky nebo pojišťovny. Nakonec ale došlo i na menší podniky, jako byla právě pradědova firma. Koželužskou firmu znárodnili a udělali z ní družstvo. Nejdříve se z něj stal její vedoucí. Potom se ale postupně stával nižším a nižším zaměstnancem, s tím se mu také samozřejmě snižoval plat. Nakonec skončil jako pouhý řidič, který mohl jen rozvážet zboží své vlastní firmě.