Jak se lidé bavili na sklonku 19. století na Slánsku

František Procházka se narodil se ve Slaném 8. listopadu 1851, kde po absolvování gymnázia vstoupil na pražskou obchodní akademii. Po studiích pracoval v několika obchodních domech, byl ředitelem Živnostenské banky, úspěšně vedl Zemskou banku. Měl zásluhy také v lidovém peněžnictví. Založil Jednotu českých střádalů. Publikoval v časopisech, psal brožury. Zemřel v 92 letech.
Slánské Vlastivědné muzeum získalo z pozůstalosti kopii jeho vzpomínek na významné osobnosti Slánska, s nimiž se setkal a na život ve Slaném ve druhé polovině 19. století:
V období vrcholného novověku se měšťané nejčastěji bavili hudbou, tancem, divadlem, později sportem. K odpočinku patřily také výlety.
„Hojně byly navštěvovány slavné poutě o sv. Jiří na Řípu, o sv. Anně na Smečně, o sv. Isidoru v Budenicích a jinde, kde bývalo živo a hlučno uprostřed stánků cukrářských s perníkem a tureckým medem, marcipánovými srdci a panáky, v hostincích a zahradách, kde vyhrávaly venkovské kapely uříceným a zpoceným tanečnicím s vlasatými junáky. O flašinety, potulné zpěváky, planetáře s papoušky, cikánky hádající z ruky, komedianty a provazolezce, zvěřince a střílny nebyla nouze, zejména když zářilo slunce a bylo krásné počasí…
Podobně slavné byly chvíle, kdy se slavila 29. června 1886 památka památného zvonce v Přelíci za přítomnosti hraběte Jindřicha Clam-Martinice a za pěkné řeči smečenského kaplana Ferdinanda Kučery.
Nebo slavnost odhalení pamětní desky na rodném domku Václava Beneše Třebízského v Třebízi 2. srpna 1894, nebo Dr. Al. Pravoslavu Trojanovi dne 19. srpna 1894 v Knovízi. Mezi pořadateli byli kromě místních občanů i studenti (pozdější univ. prof. Dr. Antonín Heveroch, továrník JUDr. Alb. Maysl, kteří tu vydali pěkný pamětní list za 10 krejcarů s básní mladého abiturienta, nadaného a záhy zemřelého Josefa Proška).“
Velký zájem byl o odhalení pomníku Václava Beneše Třebízského 14. srpna 1892 v Třebízi. „..a pamatuji si, že jsme tam juchali za krásného počasí s Rudolfem Urbánkem. Třebíz byla vyzdobena do nejmenšího domku, hlavní cesty byly překlenuty slavnostními bránami se znaky koruny české, hesly a nápisy děl Benešových. Rodný domek jeho byl ozdoben prapory, chvojím a nápisem: ‚Skromná chýše – chlouba naše.‘ Od rána hrnulo se do Třebíze ze všech stran po silnicích, cestách a stezkách množství lidí a od Klobuk přibyl s hudbou k 11. hodině průvod, v jehož čele bylo rolnické banderium (čtvercový prapor většího seskupení, v čele s králem, knížetem nebo velmožem), sokolské jednoty, slánští ostrostřelci, vojenští vysloužilci, hasiči, spolek Slaňáků z Prahy, spolek dělníků – barvířů koží z Prahy, spolek pekařských a mlynářských dělníků ze Slaného, pěvecký spolek ‚Dalibor‘ ze Slaného, všechno s prapory a družičkami nesoucími štítky a s nápisy děl Benešových, dámský spolek ‚Vesna‘ ze Železného Brodu, akademikové ze Slaného a Loun, deputace četných jiných spolků, obecních výborů z Třebíze, Klobuk, Budihostic, Kmetiněvse, deputace městské rady ve Slaném, Lounech, Kladna, okresní starosta Hlaváček ze Slaného, okresní starosta Říha z Loun, zemský poslanec Janda z Budihostic a Jindřich z Citolib, deputace spolku ‚Máj‘ a výbor pro zbudování pomníku Václavu Beneši Třebízskému. Průvod došel o 11. hodině dopoledne k pomníku postavenému na skalách za vsí, kde Beneš tak rád sníval, spolky se seřadily, obecenstvo, v počtu jistě 10 000 osob, ztichlo a po uvítání hostí Václavem Baňkou, slánský ‚Dalibor‘ řízený dominikánem Šťastným zapěl Smetanovo ‚Věno.‘
Slavnostním řečníkem byl 32letý Václav Štech. Pak spadla rouška ze sochy, zapěna hymna ‚Kde domov můj‘ a provolána sláva.
Jednatel, Alois Čejka, odevzdal sochu do ochrany starostovi Antonínu Podolskému.“ Odhalení sochy popsal také v rodinné kronice Václav Baňka - Národní kronika ‚Pomník Václava Beneše Třebízského‘ (narodnikronika.cz)
„V roce 1861 oficiálně vznikl slánský pěvecký spolek Dalibor. Existoval celá desetiletí. První jeho vystoupení se uskutečnilo již pět roků před oficiálním vznikem. Jeho devatenáct členů účinkovalo při příležitosti divadelního představení ‚Pan Strejček‘. Na koncertech seznamoval posluchače s díly slavných skladatelů, kde účinkovali domácí umělci, …jako virtuos na housle Josef Čížek, učitelé Em. Danda, dlouholetý sbormistr Stejskal, J. Janda, F. Dandová, F. Holubová, Erlebach, cizí J. Lev, K. Kovařovic, Ondříček, Dvořák, České kvarteto: Suk, Hofman, Víhan, Danda, O. Nedbal atd.
Tělocvičná jednota Sokol, založená u nás roku 1865 tělocvičila v mém mládí, než si postavila vlastní tělocvičnu, U Bílého beránka, U Jedličků, na Střelnici a vychovávala muže i ženy, ale i dorost a žactvo na domácích i veřejných cvičeních v duchu krásných zásad Tyršových a Fügnerových v tělesně i duševně krásné jedince.“
Při oslavách 20. výročí založení Sokola byla pořádána velká oslava. „Tenkrát šli v průvodu horníci, dělnická tělocvičná jednota, vojenští vysloužilci, hasiči, 22 Sokolů jelo v čele na koních, a za nimi 307 Sokolů krojovaných a 100 nekrojovaných.“
V červnu 1887 navštívilo město 300 amerických Sokolů s českými kořeny. „Město bylo vyzdobeno nespočetnými prapory, spolky dělnické, řemeslnické…, šli až do Knovíze Američanům naproti, a když průvod přišel do Slaného na náměstí v 11 hodin dopoledne, které bylo přeplněné rozjařeným lidem, starosta Hemerka je uvítal nadšenou řečí z balkonu radnice.“
V první polovině 18. století byly ve městě pořádány veřejné divadelní produkce. Jednalo se o divadelní hry hrané latinsky studenty slánského piaristického gymnázia. Nejstarší dochovaný plakát je z roku 1820. V roce 1845 byly pořádány hry pro dobročinné účely. Účinkujícími byli úředníci tehdejšího krajského úřadu a slánského magistrátu. První, na svou dobu velmi dobré, stálé divadlo bylo otevřeno v dubnu 1846 v prostorách piaristické koleje. V roce 1867 došlo ke sporu s vedením města, ale v červnu 1873, byl na základě schválených stanov založen Spolek divadelních ochotníků. „Jak to bylo krásné a milé i povznášející, sledovati hru slánských ochotníků na nově vybudovaném jevišti v divadle v Nádražní ulici.“ V divadle se mimo ochotníků vystřídala i řada divadelních společností, také repertoár byl velice pestrý – Jirásek, Vrchlický, Kollár, Štech…

K rozvoji kulturního života ve městě přispělo založení muzea v roce 1885 a muzejního spolku v roce 1891. Muzejní spolek vydával věstník a Slánský obzor, který připomínal významné historické i současné události. V krátké době, roce 1897, byla otevřena také veřejná knihovna a čítárna. Obě instituce obohacovaly život města přednáškami a výstavami.

„Významné místo měl klub velocipedistů založený pány Josefem Erlebachem, Vilémem Michlem, Aloisem Klímou a Václavem Štechem v roce 1897. Měl-li muzejní spolek pokrokové a přímo převratné působení ve směru duchovním, bylo založení a působení velocipedistů moderním ve směru tělesném. Vždyť to byl položen základ k jednomu z nejdůležitějších jevů dnešního života, dříve neznámému, totiž ke sportu.“ První velocipedy nebylo snadné ovládat, měly velké přední kolo, zadní zcela malé, neměly převod ani brzdy, takže bylo dost nebezpečné je ovládat. Nejprve se velocipedisté scházeli na hřišti u hotelu Praha, později získali nové hřiště v zahradě pana Čížka, kde začali hrát také tenis.

Slánští řemeslníci a živnostníci se sdružovali až do 20. let 20. století ve Spolku slánských ostrostřelců. Každoročně o svátku Božího těla procházeli městem za zvuků hudby již v 6 hodin a u každého oltáře výstřely pušek oslavovali svátost oltářní. „Odpoledne pak byl v jejich zahradě, na Střelnici, slavný koncert spojený se závody ve střelbě do terče. Nejlepší střelec byl vždy prohlášen králem, druhý v počtu bodů byl maršálkem pro příští rok, kteréžto vítězství bylo slavně obecenstvu na koncertě za zvuku trub vyhlášeno. Vítězi pak byli večer s hudbou vedeni ozbrojenci do svých domovů, aby příštího roku, zase s hudbou byli z domovů doprovázeni na Střelnici.“
Ve městě působila i řada profesních spolků – občanská beseda, řemeslnická beseda, beseda řemeslnicko-živnostenská, dělnická jednota….