Tatínkova cesta do Jugoslávie

Když bylo mému tatínkovi deset let, jel se svojí rodinou do Jugoslávie na ostrov Korčula na dovolenou. V autě byli čtyři: on, jeho sestra a jejich rodiče. Cesta trvala dva dny.

Mezi velké koníčky jeho táty a nyní mého dědečka patřilo modelářství a lokomotivy. Když projížděli Záhřebem, a dědeček uviděl nádraží s parními lokomotivami, neodolal a šel si je vyfotit.

Později na cestě je ovšem začal pronásledovat policejní vůz, který je zastavil a dědeček musel jet s policisty na stanici. Tam absolvoval výslech, zatímco můj tatínek s jeho maminkou a sestrou čekali venku.

Policie obvinila dědečka, že je vyzvědač cizích mocností, nebo-li západní agent. Jedinou záchranou dědečka bylo, že byl vzorným občanem Československé socialistické republiky a mimo jiné předseda JZD. To si místní policie i telefonicky ověřovala hovory do tehdejší Československé socialistické republiky.

Po několika hodinách tamní policie dědečka propustila, ovšem nafocený film zabavila. Celá rodina mohla pokračovat v cestě na Korčulu.