Mládí babičky na Břeclavsku

Moje babička celý život žije na Břeclavsku a je na to náležitě hrdá. Břeclavsko miluje, každý den jezdí okolo řeky na kole a kochá se okolím. Rozhodla jsem se si přiblížit lépe kouzlo její rodné krajiny a zeptala jsem se jí na její dětství – na dnes už neznámé tradice, jídla, co jídávali a oblečení co nosívali.

V šedesátých a sedmdesátých letech, kdy babička vyrůstala, byla česká kuchyně velmi jednoduchá, ale s důrazem na poctivost a domácí suroviny. Většina rodin si pěstovala zeleninu na zahrádce, chovala slepice nebo králíky a snažila se využít všechno do posledního kousku. Běžně vařili polévky jako je bramboračka, česnečka nebo kyselica, k hlavním jídlům patřily omáčky koprová, rajská či houbová často s domácími knedlíky. Maso jídávali 2-3 do týdne, a to hovězí nebo vepřové. Sladkosti si pekli doma, třeba bábovka, koláče s mákem a povidly nebo buchty na plech. Běžnou svačinou byl chleba se sádlem a cibulí. Konaly se zabijačky, z které na celou zimu bylo sádlo, maso do konzerv, jitrnice a jelita. Výběr v obchodech byl velmi omezený, ale kvalitní. Vzácností bylo ovoce a hlavně banány.

Oblečení bylo v té době mnohem cennější než dnes. V obchodech nebyl takový výběr, a tak si lidé často šili oblečení sami nebo si ho nechávali ušít od švadleny. Doma se šilo, přesouvalo, pletlo, háčkovalo. Moje babička měla pletací stroj a pletla pro celou rodinu. Velmi oblíbené byly mini a midi sukně, halenky či pletené svetry, které ženy vyráběly ručně. Materiály bývaly kvalitní, často bavlna, vlna nebo manšestr. Občas však také pracovali se zbytky látek z továren.

I když móda byla jednodušší a barevně střídmá, lidé si dávali záležet, aby vypadali upraveně, a to hlavně v neděli. Starší lidé na Břeclavsku běžně chodívali v krojích. Kluci nosili dlouhé vlasy a kotlety. Ženy nosívaly vytupírované vlasy a drdoly.

Na Břeclavsku měly a dodnes mají velký význam lidové tradice. Každoročně se konaly hody, kdy se vesnice oblékla do krojů a hrála cimbálová a dechová muzika. Průvod vedl stárek a stárka, postupně nabírali ostatní krojované, prošli průvodem celou vesnici a skončili zábavou v místní hospodě. Následovaly týden tzv. hodky. Dívky si samy zdobily kroje výšivkami a nosily bohatě naškrobené sukně, chlapci pak vyšívané košile a klobouky s mašlemi. Na svátek Anny chodil průvod muzikantů městem a všem Annám hrál písničku na přání.
V noci na 1. máje postavil každý kluk májku své milé tajně večer v noci na důkaz lásky. Bylo to dost těžké, jelikož byla dost vysoká, na konci ozdobená. Babiččin tehdejší nápadník ji vezl na kole přes několik vesnic. Kde byla májka, tam byla už zadaná dívka. Před svatbou probíhalo draní peří. Starší ženy z okolí se sešly, aby nevěstě nadraly peří na peřiny a polštář. Trvalo to týden až dva a na konci bylo menší pohoštění – dodraná. Předvečer svatby byla tzv. svíca. Došla zazpívat kamarádce děvčata, klukům zase kamarádi domů. Venku zazpívali několik písniček, pozvali je dál, pili a hodovali. Někdy byla svíca smíšená, to byl kolektiv z práce.
Babička na své dětství vzpomínala moc ráda. Na volné léta, běhání po venku a bezstarostné chvíle. Do dnes si zachovala dialekt a některé tradice a je vděčná za to, kde vyrůstala.