Pronásledování trampů v Čechách

Trampové v minulém režimu primárně hledali svobodu a oddych od režimu, právě proto vyráželi ven. Mezi trampy bylo i spoustu původních skautů, kteří byli dlouhodobě nepohodlní režimu kvůli svým hodnotám. Hlídán byl každý, kdo vybočoval z řady, podle toho, co tento člověk dělal „špatně“, mu byla následně udělována, respektive neudělována povolení na cestování nebo třeba studování. Komunisté také hodně cenzurovali trampskou kulturu a trampské písně. Problémy působila i trampská literatura - např. Foglarovky byly prakticky nesehnatelné, a tak si je museli mezi sebou půjčovat babiččini známí. V jednu uvolněnější dobu se vydával i trampský časopis, kde byly různé povídky a trampská literatura. Okolo babiččiny skupiny bylo i mnoho lidí, co se po roce 1968 rozhodli utéct přes hranice - o to to bylo pro babičku a ostatní zbylé těžší. Dokonce i babička s dědou chtěli okolo roku 1977 utéct za hranice, ale děda nechtěl přijít o zázemí a navíc neuměl žádný cizí jazyk. Moje rodina chtěla utéct už před rokem 1968, ale tehdy to zůstalo jenom u myšlenek jako u spousty lidí okolo tohoto roku. I moje babička byla členkou skautu, což pro ni potom znamenalo velký problém v období normalizace. Mezi trampy byli nasazení lidé, co donášeli, veřejná bezpečnost tedy hned věděla, kdy a kde jsou akce, sotva babička vylezla z vlaku, hned kontrolovali všem občanky. Když byli na velkém potlachu v Litici, tak je v noci vzbudila veřejná bezpečnost i se psy, dokonce našli i vojáka, co neměl opušťák (povolení o opuštění stanoviště), okamžitě si ho odvedli. Pečlivě se sledovaly i trampské svatby - tato konkrétní akce, na kterou si babička vzpomněla, se odehrávala v hospodě, kterou vlastnili kamarádi skupiny, a protože se místním štamgastům nelíbilo, že byla hospoda zavřená, tak nahlásili, že se v té hospodě koná nepovolený náboženský obřad. Jelikož byla moje babička nepohodlná režimu, tak nadprůměrně dlouhou dobu nemohli dostat od státu byt nebo byli automaticky podezříváni z věcí, co neudělali.