Dětství mého táty před listopadem 1989

Volný čas trávil převážně venku s kamarády – běhali kolem baráků, hráli různé hry nebo jezdili na kole. Tehdejší doba nebyla technologicky tak pokročilá jako dnes, a tak si děti musely vystačit s vlastní fantazií a tvořivostí.

Můj táta byl také členem Pionýra. Byla to masová organizace pro děti, která měla nahrazovat skauting. Jako pionýr se účastnil různých sběrů, soutěží a brigád. Často se pořádaly výlety nebo tábory, které měly v dětech pěstovat smysl pro kolektiv, soudružnost a lásku k tehdejší vlasti.

Škola v té době fungovala podle jiných pravidel. Některé předměty, jako byl dějepis nebo občanská výchova, byly silně ovlivněny politickou ideologií komunismu. Učebnice i výklad učitelů často zdůrazňovaly význam Komunistické strany a Sovětský svaz byl dětem předkládán jako náš velký a dokonalý vzor, ke kterému musíme vzhlížet.

Kromě běžných předmětů se pravidelně konaly takzvané branné soboty. Ty měly děti připravit na možnou válku. Žáci se učili, jak se chovat v případě, že by „nepřítel přišel ze Západu“. Součástí byl nácvik nasazování plynových masek nebo instrukce, co dělat při atomovém výbuchu. Děti musely přesně vědět, kde se nachází nejbližší kryty a jak se do nich co nejrychleji dostat.

Ani cestování nebylo tak jednoduché jako dnes. K moři se většinou nejezdilo, protože k vycestování do zahraničí bylo potřeba žádat o speciální povolení, tzv. výjezdní doložku. Rodiny proto trávily dovolenou převážně v Československu – na horách, u přehrad nebo na chatách. Pokud se jelo k moři, nejoblíbenější destinací bylo Bulharsko či Maďarsko (k Balatonu), kam se dalo vycestovat i bez složitých formalit.