Moje prababička

Moje prababička se jmenovala Naděžda Jurčenková a narodila se v roce 1924 ve městě Chorol na Ukrajině.

V roce 1942, když jí bylo 18 let, byla Němci odvedena na „nucené práce“. Prababičku a všechny ostatní, kdo byli stejně staří, naložili Němci do zavřených vlaků a odvezli je do Rakouska. Prababičku do města Sankt Pölten. Musela pracovat zadarmo v nelidských podmínkách 12 hodin denně v továrně na výrobu náhradních dílů pro letadla. Ubytovaná byla s ostatními Rusy a Ukrajinci ve sklepě, s malým zamřížovaným okýnkem, spali na tenké vrstvě slámy a jídlo skoro žádné nedostávali.

Ve stejné továrně byl „totálně nasazený“ i můj pradědeček, narozený v roce 1921. S Čechy tu ale zacházeli lépe, dostávali mzdu a jídlo.

Pradědeček se do prababičky zamiloval, nosil jí potají jídlo. Když koncem války došlo k bombardování továrny spojenci, společně s prababičkou utekli. Schovávali se do konce války u pradědečkových rodičů.

Po skončení války prababičku zase chtěli Rusové odvézt zpátky do Ruska. Nechtěli, aby jejich občané zůstávali v cizině. Jediná možnost, jak zůstat v Česku, byla svatba. Vzali se, narodily se jim tři děti a zbytek života oba prožili ve Znojmě.

Prababička ve svých 18ti letech musela opustit svoji rodnou zemi, své rodiče a své dvě sestry. Se svým tatínkem už se nikdy nesetkala, protože během války zemřel.