Jak se dříve pletly svetry

Na dnešní době je až neuvěřitelné, jak máme všeho dostatek a naprosto se nemusíme starat o to, že nám něco chybí. Ale dřív tomu tak vůbec nebylo. Ani takový svetr nebylo vůbec jednoduché získat. A proto v tomto příspěvku chci z vyprávění mé babičky Mileny Peterkové propojit současnost takového svetru až k prababičce, která se narodila mezi válkami, kdy byl velký nedostatek surovin, zboží, jídla a oblečení.

Moje babička se narodila ve velmi nelehké době po válce. Nebylo z čeho vyrábět, obchody byly poloprázdné a po doplnění zboží bylo vše během několika hodin zcela vyprodané. Proto její maminka chovala králíky, aby si nejen přilepšovali k jídlu, ale byl z nich ještě další užitek. Chovali totiž angorské plemeno, které mělo zvláštní dlouhou srst. Ta se několikrát v roce ostříhala a odeslala na zpracování. Část příze si mohli chovatelé objednat zpět v podobě zvláštní spředené vlny – angory. Byla velmi jemná, příjemná a hlavně hřejivá, a proto z ní v rodině ženy vytvářely svetry. Nevýhodou byla náročná údržba těchto výrobků. Musely se prát jen velmi jemně v ruce. Po válce se začaly dovážet také ponožky ze surové vlny. Babičky je kupovaly a následně rozplétaly na jednotlivé kousky vlny, ze kterých opět ručně pletly svetry a další oblečení. To bylo teplé a více odolné, jenže neupravovaná vlna byla poměrně ostrá a muselo se tak podvlékat další oblečení, aby svetr „nekousal“.

Moje prababička po válce ručně pletla svetry na zakázku. Nebylo to však vůbec lehké! Nedostávala na práci kvalitní vlnu, ale jen odpad z přádelen, který byl nepoužitelný pro strojovou výrobu. Když měla štěstí, tak byla vlna jen potrhaná a dala se navázat. Když na ni vyšel horší díl, materiál byl zacuchán a celá rodina tak musela pomáhat rozplétat přízi, aby z ní prababička mohla začít plést. Její dcera, moje babička, si toto z dětství velmi dobře pamatuje, a proto je dodnes velmi trpělivá při rozplétání uzlíků a klubek, což dnes my jako mladá generace jen těžko chápeme. Až od 60. let se začaly používat nové, lépe zpracovatelné materiály z umělých vláken (silon, perlon, chemlon...). Ty se kombinovaly s vlnou nebo přírodní bavlnou a získaly velkou oblibu. Ženy a dívky se s oblibou věnovaly výrobě oblečení z těchto nových materiálů. Jejich výhodou bylo i to, že se daly lehce rozplétat, udržovat nebo i znovu použít pro nový výrobek. Tím se výrazně méně plýtvalo materiálem.

Dnes je doba, kdy máme vše v nadbytku strojově vyrobeno – aniž bychom si uvědomovali, co všechno stojí za každým výrobkem. Proto se k oblečení mnohdy chováme nehospodárně. Na druhou stranu výrobky brzy ztrácí kvalitu, čímž se podporuje jejich nehospodárná a rychlá obměna. Měli bychom si začít více všeho vážit a uvědomit si, v jak pohodlné době žijeme a kolik úsilí a práce stojí za každou věcí, kterou používáme!

Daniel Peterka
Gymnázium Brno-Bystrc