Ráda poslouchám historky, které vypráví moje babička. Jednu vzpomínku jsem tedy zapsala.
Když jsem byla ve věku ve kterém dnes je moje vnučka, musím přiznat, že pro mě to bylo v životě krásné bezstarostné období. Rozhodovala jsem se o jaké povolání se budu ucházet. Vybrala jsem si soustružnici kovů.
Tehdy to bylo více pro chlapce a proto jsme byly pouze tři dívky. Nepociťovaly jsme, že tam nepatříme. Ba naopak. Prožívaly jsme krásná mladá léta obklopeny chlapci.
Vše bylo veselejší tím, že jsme měli hodně možností při využívání volného času.
Chlapci ze Slovenska, kteří se s námi učili byli na internátě a neměli možnosti jezdit na víkendy domů, tak jsme s nimi trávili volný čas připravený jejich vedoucími.
Jezdili jsme na vodu, lodě jsme si sami vyráběli a opravovali. Trénovali jsme na Labi a o prázdninách jsme sjížděli Lužnici. Sami jsme si vařili a večer při kytaře a ohýnku zpívali. Na jaře jsme chodili na výlety po ústeckém kraji a v zimním období jsme lyžovali na Telnici a Komáří vížce.
Dnes mám na co vzpomínat, právě tak, jak bude vzpomínat na bezstarostný studijní život moje vnučka, která toto období prožívá nyní.