Nemocnice ve Slaném

Péče o nemocné vždy patřila v naší zemi mezi priority. 0d středověku je na našem území doloženo množství „špitálů.“ (Špitál bylo označení pro středověké útulky pro nemocné, přestárlé a chudé.) Často byly součástí klášterů - spravovali je členové špitálních řádů, nebo byly zakládány zámožnými občany či vrchností a jejich provoz byl hrazen z různých nadačních příspěvků a darů. Sloužily bezplatně lidem, kteří pro chudobu a opuštěnost potřebovali ošetření a péči. Nešlo však výhradně o péči pro nemocné. Některé špitály se časem měnily v starobince, chudobince, sirotčince, či ústavy pro choromyslné.
Ve Slaném špitál založila v roce 1359 měšťanka Kateřina Michková v místech dnes již zaniklého kostela sv. Vavřince na pražském předměstí. Ze záznamu městské kroniky je patrné, že na špitál bylo často pamatováno dary a odkazy.
Špitály dobře plnily svou úlohu v době míru. Ve válečných dobách, kdy docházelo k přesunům vojsk, migraci uprchlíků provázenou epidemiemi jejich kapacita nestačila a pro nemocné vojáky musely být zřizovány lazarety. Ve Slaném nejprve ve františkánském klášteře a piaristické koleji, později i v dalších veřejných budovách, ale i v domácnostech.
Velkou hrozbou pro obyvatele byl mor, který se do našich měst opakovaně vracel, a Slaný nebylo výjimkou, následovala epidemie skvrnivky, cholery, po skončení I. sv. války rozsáhlá epidemii španělské chřipky. Během II. sv. války se rozšířila tuberkulóza. Po osvobození se obyvatelé potýkali s rozsáhlou epidemií břišního tyfu, způsobeného závadnou vodou.
Obrana proti epidemiím? Podle zápisků městského archiváře Jindřicha Hulinského: „Martinic nařídil zanechat pobožností kostelních a všech průvodů. Rozpustil školy, kapli dal zavřít.1/“
Ve středověku bylo Slaný dobře prosperující královské město, ale pro účast na povstání proti císaři v roce 1618 bylo nejprve Ferdinandem II. zastaveno a později dědičně prodáno Jaroslavu Bořitovi z Martinic. V době, kdy se město dostalo do rukou Martinicům, žili obyvatelé města ve velké bídě a při nejlepší vůli nebyli schopni podporovat špitál. O jeho chod se starali městští úředníci, správcem byl obvykle starý chudý měšťan, o nemocné za byt a stravu pečovali chovanci špitálu. Svému účelu zařízení sloužilo do roku 1826, kdy bylo změněno na chudobinec.
Lepší časy pro město začaly až v druhé polovině 18. století. V roce 1794 bylo prohlášeno svobodným, v roce 1884 získalo zpět titul královského města. Ve městě došlo k rozvoji průmyslu, rostl počet obyvatel.
Prosperita města vyžadovala zabezpečit odpovídající nemocniční péči. K otevření všeobecné veřejné nemocnice ve Slaném došlo v roce 1884. Prvními lékaři byli: MUDr. František Formánek, který byl i ředitelem. MUDr. Ferdinand Suk a MUDr. Leopold Wassermann. O nemocné se staraly 2 ošetřovatelky. Od roku 1900 bylo ošetřování nemocných svěřeno Kongregaci milosrdných sester sv. Karla Boromejského z Prahy. Sloužily zde až do nuceného odchodu koncem roku 1959.
Počátkem 20. století bylo zřejmé, že nemocniční zařízení přestává vyhovovat současným požadavkům, ale na rekonstrukci scházely finance.
Během I. sv. války počet raněných přesahoval možnosti ústavu. Náhradní prostory byly zřízeny v dívčí škole. Objevovaly se infekční nemoci. Mezi roky 1915-1916 došlo alespoň k částečné rekonstrukci o infekční pavilon, a desinfekční oddělení.
Významnější rekonstrukce nastala v letech 1927-1929. Byla postavena hospodářská budova, vybudováno operační oddělení, zřízena moderní prádelna a sušárna. V roce 1930 se zvažovala výstavba nové nemocnice, pro hospodářskou krizi byl tento záměr nahrazen v roce 1934 otevřením druhé nemocniční budovy. V roce 1943 bylo v bývalém sirotčinci na Hlaváčkově náměstí zřízeno interní oddělení nemocnice a v roce 1944 dostavěn infekční pavilon a vrátnice.
V průběhu 2. sv. války v roce 1944 obsadili němečtí vojáci budovy gymnázia, hudební a hospodářské školy, přízemí nové nemocniční budovy, operační sál v prvním poschodí a celou starou budovu.
V poválečném období vzniklo v roce 1947 gynekologické oddělení.
V roce 1948 byla znárodněna všechna zdravotnická zařízení, v roce 1951 byl vydán zákon o jednotné preventivní a léčebné péči.
V roce 1956 bylo v nemocnici otevřeno rehabilitační oddělení s vodoléčbou. V roce 1959 byl v akci Z postaven dětsko-kojenecký pavilon, v sedmdesátých letech nový objekt svobodárny, na konci osmdesátých let telefonní ústředna a na počátku devadesátých let byla zrekonstruována kotelna.
V roce 1960 se stalo Slaný součástí okresu Kladno a až do devadesátých let 20. století se slánská zdravotnická zařízení stala součástí OÚNZ Kladno.
V první polovině 90. let byla nemocnice ještě stále řízena zdravotnickým referátem okresu Kladno. Z tehdejšího zdravotnického zařízení Nemocnice s poliklinikou se postupně začaly privatizovat zdravotnická zařízení v přilehlých obcích, v roce 1994 se osamostatnila rovněž slánská poliklinika a nemocnice se stala příspěvkovou organizací Nemocnice Slaný řízenou OÚ Kladno.
1. ledna roku 1996 byla nemocnice předána Ministerstvem pro správu národního majetku bezúplatně Slanému, které ji rozhodnutím Zastupitelstva města Slaný začalo provozovat jako příspěvkovou organizaci.
V roce 2006/2007 nebyly nemocnici na základě výběrových řízení Ministerstva zdravotnictví schváleno poskytování zdravotní péče pro dětské, novorozenecké a gynekologické oddělení. Po celý rok 2007 vedení nemocnice a starosta Slaného Ivo Rubík objížděli zdravotní pojišťovny a centrální orgány o nutnosti revokace jejich postoje. Po dvanácti měsících bylo výběrové řízení opraveno a nemocnice mohla zmíněné obory kromě dětského lůžkového oddělení provozovat. Na základě jednání se zdravotními pojišťovnami i to zůstalo zachováno.
V roce 2008 bylo otevřeno oddělení ortopedie a nemocnice se tak stala s odborně vyškoleným týmem lékařů, sester a přístrojovým vybavením nemocnicí středního typu ve stále se rozrůstající spádové oblasti. Původní spádová oblast (cca 95 tis. obyvatel) se v roce 2008 po privatizaci nemocnic v Lounech, Žatci a Kralupech, kde byla omezena zdravotní péče, rozrostla i o jejich pacienty.
V roce 2009 byly rekonstruovány gynekologické operační sály a přistavěno nové gynekologicko-porodnické oddělení. Jeho součástí je pracoviště na prvotrimestrální screening, díky kterému je možné v prvním trimestru těhotenství odhalit vrozené vývojové vady.
V roce 2010 obdrželo zdravotnické zařízení dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Dotace byla využita na rekonstrukci RDG oddělení a zbudování trafostanice. V roce 2014 bylo zrekonstruováno ortopedického oddělení a operační sál.

Nemocnice je zapojena do průzkumu oraganizace Health Care Insti¬tute. V roce 2014 získala čtvrté místo z pohledu pacientů ve Středočeském kraji. Od roku 2014 je na recepci nemocnice pro sluchově postižené občany tablet, jehož prostřednictvím mohou komunikovat 24 hodin denně se svým okolím. Od počátku roku 2015 má nemocnici pro pacienty se smyslovým nebo tělesným postižením speciálně vycvičeného psa.
Rok 2020 – celý svět postihla pandemie Covidu 19. Ve všech zemích se zaváděla opatření, včetně uzavírání služeb, hranic atd. Nemocnice čelily velkému přílivu nemocných. Ve Slaném byly v nemocnici odloženy plánované operace a oddělení ortopedie bylo po rychlých stavebních úpravách připraveno přijímat nemocné s tímto novým typem infekčního onemocnění.
Vedení nemocnice za pomoci MěÚ Slaný se snažilo čelit pandemii - slánská nemocnice patřila mezi první ve Středočeském kraji, která obdržela vakcínu proti Covid-19 a ještě počátkem nového roku bylo proočkováno 216 zaměstnanců. Přesto se covidové oddělení v polovině ledna roku 2021 dostalo do velkých potíží. V karanténě se ocitli desítky zdravotníků, počet pacientů ležících s covidem začal být neúnosný. Některá oddělení fungovala v nouzovém režimu a bez pomoci armády a dobrovolníků podle vyjádření ředitele nemocnice Votočka hrozilo zhroucení i lůžkové péče.

Děkuji za odbornou spolupráci paní Boženě Frankové, výběr fotografií a literatury z depozitáře muzea paní Ivaně Hušákové a MgA Petře Kubrové.
Blažena Hrabánková


___________________________________________________________
1/ Války, tažení vojsk a město Slaný: in Sto let nemocnice ve Slaném, str. 6-10
Použitá literatura:
125 let Nemocnice ve Slaném