Prapradědeček s prezidentem v lavici

Gabriela Grauerová

Ráda bych se s Vámi podělila o příběh mého prapradědečka, který seděl s Ludvíkem Svobodou v jedné lavici, bojoval s ním v první světové válce a ve stáří se s ním setkal jako s československým prezidentem.

Můj prapradědeček Josef Dobrovolný se narodil 22. listopadu 1884 v Rudíkově u Třebíče (tehdy okres Velké Meziříčí), kde vyrůstal, a kde také chodil do školy. Nedaleko Rudíkova se nachází vesnička Hroznatín, kde se roku 1885 narodil Ludvík Svoboda. V Hroznatíně tehdy škola nebyla, a protože Hroznatín spadal pod střediskovou oblast Rudíkov, stalo se, že se prapradědeček potkal ve školní lavici s budoucím prezidentem Ludvíkem Svobodou.

Jak čas běžel a oba kamarádi rostli, osud je zavál ze školních lavic do zákopů 1. světové války.  Zatímco můj prapraděda psal domů o peníze na kořalku a na tabák, Ludvík Svoboda to dotáhl až na kapitána… Doma dokonce museli prodat krávu, aby mohli Pepíkovi poslat nějakou tu korunu. Časem se prapradědeček dostal domů a dál žil spokojeně v Rudíkově.
    
Jako prezident ČSR navštěvoval Ludvík Svoboda mnohá shromáždění průmyslových závodů a Jednotných zemědělských družstev. Roku 1969 tak opět navštívil rodný kraj, do kterého se vždy rád vracel. Když dorazil na valnou hromadu JZD do Rudíkova, jeho první otázka zněla: „Je tady někde Pepa Dobrovolný?“. I po tolika letech si vzpomněl na dávného spolužáka a chtěl se s ním potkat. Z davu vystoupil můj prapradědeček a došlo k přátelskému setkání po mnoha letech.
    
Ludvík Svoboda nedal na Rudíkov dopustit a zasloužil se o přestavbu staré školy, kterou navštěvovala i moje babička. Škole byl 7. května 1980 slavnostně udělen čestný název „Základní škola Ludvíka Svobody“, který hrdě nese dodnes.
    
I já jsem u prababičky v Rudíkově strávila část svého dětství. Kolem této školy jsem často chodila k rybníku, ale příběh svého prapradědečka jsem se dozvěděla až dnes.