ČLÁNKY AUTORA
TenkrátVzpomínka na rok 1989Vzpomínka pamětníka - dostupnost zboží před rokem 1989Náš listopad 1989Můj listopad 1989Vytoužená dovolená v karavanuZe vzpomínek staré generace.Stříbrný JosefRodinné a dělnické domyPo MnichovuDobroJsem občan světaStartem do života byly taneční hodinyPečení chleba v roce 1922Papíry na vodě mramorovanéO prarodičíchA já se ptám se slzami v očíchOsud sochy T.G. MasarykaLetiště HájekVzpomínka na tátuZákaz kouření vyšel už v roce 1860TrabantProfesor HajnVrátil se z Kounicových kolejíKdyž jsem se narodilStáříJeden den staré ženyDomov pro starce a stařeny - nová životní zkušenost100 let skautingu1. Babička žurnalisty Ivana Kytky žijícího od roku 1992 v Anglii2. Babička žurnalisty píše svému vnukoviDopis prababičce z vojny v roce 198513 sjezdHistorie rodu MatuškůSvátek Božího Těla Přehrada na TrnávceMůj milý tatínekMoje nejsmutnější vzpomínkaNávštěvy v Sovětském svazuVánoční vzpomínkové rozjímáníŽelezniční "triangly"Železniční trable, aneb jak prababička byla vechtremKnížka z roku 1866Opuštění PrachaticZe vzpomínek pamětniceManifestaceTen nej, nejCo zatím vím o svém otciZábava za válkyČlověk, na kterého se nezapomněloÚtěk z rodného SlezskaNejmilejší dárekTa-ta-ta-ta...RozhodnutíNejdelší dovolenáJaký dárek mi udělal největší radostUplavalaVěnoDětství zničené hitlerovským nacismemNejkrásnější dárekBabiččino putování do AlžírskaPředvánoční dělostřelecPrvní auta mých rodičů Babiččina první prácePrapradědeček s prezidentem v laviciMoje babička odbojářkaOčima dítěteK článku Josefa Hofmana z Horního BezděkovaJak přišly domky k hanlivému názvuLenostObětavost mojí maminky za válkyNeobyčejný křest Válka v očích dítěteCesta do PrahyBoj za pravduChybí mi létáníLáska na dráze a putování ze SudetBabiččino dětstvíBabiččin zájezd do JugosláviePronásledování katolické církve za socialismuBabiččiny vzpomínky na letní prázdninyVzpomínka na velkého člověkaLibuše pod taktovkou mého dědyZe života horníkaRosení 1/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 2/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 3/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 4/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 5/2018 - měsíčník Centra RoSaTatry mé milovanéO fotografii mých předků z roku 1908Dopis z USA roku 1998Rosení 6/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 7/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 8/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 9/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 10/2018 - měsíčník Centra RoSaRosení 11/2018 - měsíčník Centra RoSaMůj podíl na opeře Sternenhoch v Národním divadleRakouští úředníciRosení 12/2015 - měsíčník Centra RoSaRosení 11/2015 - měsíčník Centra RoSaRosení 10/2015 - měsíčník Centra RoSaRosení 09/2015 - měsíčník Centra RoSaRosení 08/2015 - měsíčník Centra RoSaRosení 07/2015 - měsíčník Centra RoSaRosení 06/2015 - měsíčník Centra RoSaVzpomínka na první republikuPo stopách T.G. Masaryka a M.R. ŠtefánikaJak šel čas v mé rodné vesničcePříběhy naší republiky: Moje prababička a pradědečekMůj dědeček - pan řídící a Sokol v PoruběRodina mé prababičky a babičkyPionýrkou tajněLékařská dušeHistorie rodu Matušků z Dobřan v Orlických horáchVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989Prázdniny aneb babča v akci Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekKouzelné prázdninyVzpomínka na ostravského učiteleZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatAutostopNa válečné roky v tršické škole vzpomíná Marie ZavadilováKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Prázdninové zážitky - zbytek fotografiíPrázdninové zážitkyMoje prázdninyPrázdniny v PřerověNa studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Toho Novomeského mám na zádech pořádO nevšední obětavosti dědečka AntonínaZe života předválečného dítěteDOPISŠefčík 1968Sýrie před revolucí - moje setkání s pravdouNejlepší zaměstnání za socialismu3. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operaceNávštěva poslance3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Naše korunaKaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Moje milá maminkaMoje první pravé džínyPradědeček Rudolf OtáhalKronika rodu Šedivých ze Sedlce u Lanžova1912 rodina Zapletalova z JavoříčkaProtistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyVzpomínka na rodný dům mé maminkyBalet = buržoazní kroužekKarel Štych, velitel slánské okresní četnické stanice v letech 1918 - 1927Kdo zachrání jeden život, jakoby zachránil celý světExekutoři dříve a nyníRod Malých 2.Nemám rád kapra na černoČím vším je podzimByly jsme na chmelu před pětašedesáti letyDělení na reálkyPodzim: čas pro četbu i dýně Rody Malých.Léta předškolní a školníPrvní zájezd k moři v roce 1970Okupace 1939-1945Němci 1936-1938.Boj s počítačemHic sunt leonesRok 1939NEOPAKOVATELNÉ MOŘE, MOŘE POPRVÉPODZIMJak to tenkrát bylo? Zátopek a BicanGenerál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařství"Gentleman,.." /fejeton?/Generál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2Vzpomínky na jeden úsek mého mládíMOŘEVzpomínkyNávraty,...V nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČVYCHÁZKA DO POLÍVÝMLAT CEPEM Být pamětníkem - 1935-1938.PRÁZDNINYPráci s dětmi jsem vnímala jako poslání......O MAMINCEMasakr pohledem z nemocnicePrvní pusa aneb seznámení mých prarodičůPřes ráj do peklaMateřské školySeznámení mých prarodičů aneb první pusa mé babičkyPRVNÍ PUSAMůj pradědeček za světových válekVzdělání na vesniciOsudová pusaLetní tábor mých synů v Soběslavi - rok 1986Splněné přání......./ první pusa /JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. O PŘÁTELSTVÍNení pusa jako pusinkaČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUPsací stroj a počítačIng.Jiří Perglpoezie , básně "Doma" , "Láska"ČEŠI ŽIJÍ V PRAZEDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťTanečníMájový příběh - První pusa ...SENIOŘIMájový příběh - První pusa ...Na první dobrou...VÝHAZOVVnuk na AljašceMoje vzpomínka na mikulášskou nadílku v KuželověJak se žilo za RakouskaJarní povídáníJak se žilo za RakouskaMalý mašinfíraROK NA VSIZlatá svatba..VEDENÍHistorie porubské sokolovnyRozhovor s Petrem Beinem - buržoazie a podobněPrvní světováRozhlas po drátěVyřazené knihySjezdy nás prostě bavíVzpomínka na časy malin nezralýchŽivotopis mých rodičů.Povídání...V Beskydech jsem poznal svou manželkuSetkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45MASOPUSTROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyJaké bylo naše mládíAch ten sníh...Lednové zamyšlení...DrogerieMandlováOd psacího stroje k počítačiMoje vzpomínky na prezidenta Beneše jeho manželkuKonečně jsem ochutnal české pivoSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaDVOŘÁCI Z (HAVLÍČKOVY) BOROVÉ- ozvěte se!Tyfus v UmhoštiRomské rodinyBábinka 2BábinkaMoje pětiletky, podruhé Moje pětiletky Když voní sníh,.......Jen tak trochu nostalgieCestování za totalityVánoční čas . . .Světová válkaAtentátník Josef BublíkZimní nálady...Výroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)O normalizaci, Jasné páce a zřizovatelích aneb Proč máme špatné prezidentyPOČÍTAČ- A PROČ NE?Daleko ve vysokých horách...Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie města"Poznání,...."ZÁMEČEKVolynští Čechové a moje babičkaCECHY 2Mládí v komunismuZdravotnictvíObchodníkMUDr. Rudolf ŠkeříkRok 1968 očima prarodičůRok 1968 očima NečechůkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRŽivot jako obchodníkJak přežít vojnuDušičkové dny...Pohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaVzpomínky na léto 1968Události kolem roku 1968Rozhovor se dvěma pamětnicemiRodiče radostně i smutněLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněJak jsem prožila 17. listopad 1939Dopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSvatbaŠkola ještě jednouSlovní úlohaVzpomínka na pohřeb Edvarda Beneše"Dobrý den"matkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.BrousekknihařkouŽIVOT JE DAR ...Hodová ...PEČOVATELKAVzpomínky na mládíMoje první svatbaMatrikářVzpomínkyPrázdniny v JeseníkáchO naší rodině IIO naší rodiněBůh v mém životě..Máma vypráví.Svatební střípky poválečnéA n o ...,SvatbaNEJSEM ŽÁDNÉ BÉČKOSvatební střípky časů minulýchPRÁZDNINOVÉ ZÁŽITKY . .Malý výlet do historie mojí rodiny (Příběhy praprarodičů)MlsáníJAK JSEM SE POTKALA S TELEVIZÍ ..Nuly se nám vyplatilyDĚKUJI ZA KAŽDÝ NOVÝ DENOd psacího stroje k počítačiSRDCE DRAHANSKÉ VRCHOVINY..SRDCE DRAHANSKÉ VRCHOVINY..Svatba na Valašsku..Pohled vzhůruSňatky z lásky a rozumu-ztracená tetaMalé zastavení.."Oděv zakrývá tělo a odkrývá duši."Nastěhování do nového bytuParty v Uhrách Zlatá svatba..O dnech radostných.Můj první mobil..Májové zamyšlení..Moje maturitaMoji prarodiče Madla a Ludvík.Jak jsem se vyučil - ilustrační fotografieMoje zkušenosti s vojenskou službou za totality - třetí, závěrečná část.Moje zkušenosti s vojenskou službou za totality.Přátelství s počítačemMoje zkušenosti s vojenskou službou za totality.Můj první mobilPadesátá léta našich rolníkůKouzlo fotografiePočítač a já: trvalá fascinace.Můj nejlepší přítel - Počítač ...Poutě na Zelené hoře u Žďáru nad SázavouJak jsem se vyučilHorácké velikonoce...Tragikomické lyžování...Vzpomínka pětileté MařenkyOdvodJá a počítačRepechy u Protivanova... 2. část...Repechy u ProtivanovaJak to bylo ve škole před 70 letyCo se mi v módě nepovedloOd psacího stroje k počítačiŠumenští žáci v BojanovicíchPraha je zlatá loďZajati v AngoleOkupace ČSSR 21.8.1968PomíjivostVážnější i nevážné vzpomínání na události kolem studiaHistorické vzpomínky na Třebízského ulici ve Slaném Lacrum ZnojmoDožínky na HnízděDívčí klub na Floře OlomoucZ táborového karnevaluHanácký šátekA zase je 5. květen....Můj dům,můj hradČarodejnice-Májka-Oslava práceVELIKONOCEK akcích skutečně tradičním patří v Šumné na Znojemsku běh rodičů s dětmi "O perníkové srdce"Žáci 4. a 5.třídy školy v Šumné v roce 1965BRATRŽáci 4. a 5.třídy školy v Šumné na Znojemsku v roce 1965V Šumné běhají o perníkové srdceVsetínská ulice Jabloňová ve vzpomínkáchŽivot s hudbouDIVADLO A JÁSetkání s olympionikyDěkujeme,pane RivoloDěti ze Šumné na Znojemsku na letních táborechŠkolní výlet šumenské školy v roce 1969Jak jsme sbírali brambory v Šumné na Znojemsku.Vzpomínka na třídní učitelku,8.B školy v Šumné na Znojemsku v roce 1969Turistický výlet na hrad ŠimperkSonet pro HonzíkaTŘETÍ SETKÁNÍ S REŽISÉREM....Školní laviceDovolená na BaltuPráce v PragovceOvčínPlzeňské majálesVzpomínka na Nezvala a na dvě třebíčská děvčataSnítka olivy ze Země zaslíbenéJeruzalém - svaté město?Když se řekne Egypt - pokračováníKdyž se řekne EgyptPutování za faraonyBarcelona - nenaplněná vize podivínského géniaŠkola,o škole,se školouAmeričané ve SvincíchVálka pokračovalaViděly jsme poprvé černochaKdyž nastala ta smutná událostVínobraní v Klubu hornických důchodců.....Dětství ve Staré BoleslaviVzpomínky na dětstvíMájkaVzpomínky na dětstvíJak jsem se stala televizním opravářemTelevizeKRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-VII.KRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-VI.VzpomínáníMoje první setkání s televizí…Nechápal jsem, nevěřKRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-V.Batelovští partyzáni v roce 1945KRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-IV.KRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-III.KRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-II.KRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-I.Ing. Zíbar Zdeněk – úryvek z knihy Slepené střepy Zač jsem televizi vděčná.Řezbáři opět v Horní Suché...100. výročí školy Na Hájích ve Slaném – II.Letní prázdniny jsou a byly vždy ve znamení dětských táborůVzpomínky na zaměstnání a zkušenosti s nakupovánímPrvní dny na vojněMoje vojenská službaStřípky z loutkového divadla - MUDr. Jaromír Lédr100. výročí školy Na Hájích ve SlanémNáš školní výletVzpomínka na Lidice u KladnaŘeka Bečva a její okolí v úseku Dolního Města Vsetín v 1.pol.20.stoletíSoutěž Šumenská diabolkaNaše paní učitelkaStudium za válkyO sto let staré fotografiiJak nám válka ovlivňovala obyčejný životZima v Krušných horáchJak jsem pracovala v divadle Loutkové divadlo v Hasičském domě ve SlanémJak jsem se setkala s režisérem VávrouNěmečtí kluciMísto mého dětstvíBabeta šla do PrahyPracovní povinnostŠumenská soutěž v počítačové grafice Martinský lampionový průvod v ŠumnéVánoční prodej v ŠumnéMikuláš v ŠumnéPodzim roku 1938 v JistebníkuJistebník 1939Podzimní výletPavlačový dům Vsetín Smetanova - vzpomínky Jany Mikuláškové KozlovéDěti bez dětstvíVzpomínky vojenského leteckého mechanikaVzpomínka s trochou nostalgieSkotsko a angličtinaStrom životaČtverylkaVzpomínky na rodný důmŠkoda, že nevlastním stroj časuŠumenská florbalová liga ve fináleDům dětí Šumná na pomoc dětem se zdravotním postiženímDesátý díl kuchařky Dámského klubu Domu dětí a mládeže Šumná je na světě V Šumné se běhalo o perníkové srdce Šumenské „Vánoční malování“ celostátně.Náš dětský karneval v Šumné9. květen 1945 v PrazeProfese „porodní báby“ se v naší rodině dědíKvěten 1945 v Plzni...a klíč je pod rohožkouMemoriál Bohumila Nekuly v šachu žákůZápisy do České knihy rekordůTen srpen 1968

KRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-II.

11:37 0 komentářů

Pokračování Vzpomínek na rodné Zlonice zaznamenané Ing. Olgou Janíčkovou v Kronice rodiny Nedvědů.

 

 

VZPOMÍNKY NA RODNÉ ZLONICE

 

Jak to tedy bylo před šedesáti lety

 

Jedu po silnici od Slaného a zdolám serpentinu, dlouze stoupající z Bakova k vrcholové kótě 293 m. Tam nahoře stojí vpravo od silnice bílá boží muka a vím tam o teplém místečku, kde voní mateřídouška a ve schnoucí letní trávě se červená drobný hvozdík. Dál vede kamenitá cestička do borového bakovského lesíka. Vlevo od silnice, proti lesíku, jsou dnes pole, ale na podrobnější speciálce se to místo uvádí označením Hradiště. Pokud tu kdysi nějaké hradiště stálo, našlo si dobré místo. Vévodilo širému okolí koldokola. Dnes v tom údolí směrem severním vidím jedinečné panorama Zlonic, jež ozvláštňuje ten jinak střídmý prostor. Nejlépe se to zjevení vychutná při pěší chůzi, nebo alespoň na kole jako dřív, za mlada. Městečko se přibližuje pomalu a proměňuje se ze snu ve skutečnost.

 

Téměř v úpatí toho svahu je terasa, na níž byl vpravo od silnice založen nový hřbitov, když starý hřbitov uvnitř obce musel být už dávno zrušen. Do hřbitova se vchází klenutou brankou s železnými tepanými vrátky. Branka přiléhá k velkým, rovněž tepaným vratům, jimiž kdysi důstojně vjížděly pohřební vozy. První vkročila smuteční kapela, za ní kněz s ministranty. Potom koně, vystrojení černě, na sobě stříbrem vyšívané přikrývky, jemně vjeli do té zelené zahrady s nebožtíkem, měkce uloženým v pohřebním voze plném květin a věnců. Na každém rohu toho vozu se mírně chvěli stříbrní andělé, zvoucí za sebou průvod pozůstalých.

 

Vpravo od brány bývala márnice, vlevo obydlí hrobníka – manželé Šmejkalovi tu chránili klid místa ve dne v noci. Obě ta stavení svítí dnes zdáli novou omítkou a čerstvou prejzovou střechou. Jen novogotická okna jsou temná, neznámo, co je dnes za nimi. Když procházím cestami mezi hroby dnes, potkávám tu všechny, kteří kdysi tvořili mé bezpečné zázemí : početnou rodinu, blízké známé, ale i pekaře, ševce, řezníky, kostelníka, faráře i statkáře, všechny, kteří kdysi moje Zlonice oživovali. A jsou tu i slavní občané zloničtí: Antonín Liehmann, učitel Dvořákův, stejně jako Eduard Ingriš, muzikant a cestovatel, jehož píseň Teskně hučí Niagara jsme nesčetněkrát pěli u táboráku, stejně jako všichni čeští trampi. Odpočívá tu řada dalších občanů, k nimž Zdenka, dnes Kuklová, klade o Dušičkách věnce.

 

Když člověk, zmámen dojetím, hřbitov opustí, dokulí ho mírný svah kolem božích muk vlevo od silnice ke kolejím trati Roudnice – Zlonice, k ceduli Zastávka Zlonice. (Pozn.:V roce 1997 se Zlonice staly centrem oslav 115. výročí zahájení provozu na nejstarších podřipských lokálkách. 16. až 24. srpna téhož roku byly poprvé veřejnosti představeny exponáty železniční zabezpečovací techniky několika soukromých vlastníků. Samostatná výstava byla doplněna o modely a dobové fotografie. Výstava se stala základem Železničního muzea otevřeného v roce 1998.) U nádražní zastávky bývala lavička, mohli jste z ní, odpočívajíce, pohlédnout před sebe na školní hřiště a školní zahradu – školu s parčíkem majíce za zády. Na hřiště jsme chodili v létě cvičit, na zahradu kypřit zem. Výpěstky školní zahrady dokonce obohacovaly školní kuchyni! Ale cvičit se mohlo dobře i ve škole, v prostorné moderní tělocvičně.

 

Před touto obecnou a měšťanskou školou (postaveny v r.1893 a 1911) jsme bývali vždy koncem školního roku v sevřeném houfu, obklopeni pány učiteli a slečnami učitelkami, fotografováni. To dílo odváděl místní fotograf pan Franěk, několikrát vždy lezoucí pod černou plachetku přístroje, než konečně spokojen, zmáčkl spoušť.Do první třídy obecné školy nás vedly maminky sváteční a načesané. Seděla jsem v lavici s kamarádkou Zdenkou Dragounovou. Lavice byla natřena hnědě, psací deska pávovou zelení, byl tam skleněný kalamář. Psací náčiní jsme mívali v dřevěných malovaných penálech. Ještě jsme psali i křídou na malé černé tabulky s přivázanou houbičkou. Podlahy ve třídě byly dřevěné, sukovité, napojené charakteristicky vonící černotou a v rohu místnosti stála velká krásná kamna s uhlákem. Před třemi řadami lavic byla katedra s velkou posunovací tabulí a se stolkem pana učitele. V první třídě nás začal učit pan řídící Dolejší, náboženství kaplan zlonické fary. Pan řídící byl už starší pán, vysoký, štíhlý, důstojný. Z obecné školy mi byla nejmilejší paní učitelka Běla Bozděchová, duše předobrá, která v té době (druhá světová válka) nám často místo výuky němčiny četla české pohádky. To už řídil školu obávaný udavač Šíma. Když mnohdy neočekávaně vstoupil do třídy, museli jsme povstat a pravou rukou hajlovat. Proč nikdo z nás dětí tehdy paní Bělu, třeba i nevědomky nevyzradil, dodnes nevím. Šíma po válce špatně skončil.

 

Proti škole, vlevo od silnice, se táhla dlouhá bytelná zeď zahrady a ohrady, patřící k někdejší stavební firmě pana Faigla. Když se ta zeď brzy po první světové válce stavěla, stála jí v cestě mladá hrušeň. A kapitalista Faigl kázal, ať zeď té hrušni uhne a tak v rovné zdi je dodnes malý půlkruhový výklenek a v něm tu hrušeň pamatuji stařičkou ještě nedávno. My děti jsme to denně viděly, jdouce do školy, a bylo nám to samozřejmé – přece stromu se musí uhnout! A o sedmdesát let později, když to náhodou uviděl ekolog pan Velek, fotil to a psal o tom jako o divu divoucím. Škola i Faiglovic zahrada stojí na rovince. Směrem do Zlonic přiléhá ke škole pozemek, patřící k bývalému baroknímu špitálu. Na zahradu Faiglovic pak navazujeobytný dům, kde bývala hospoda Na kopečku. Ta hospoda na kopečku opravdu byla,tady se krátká rovinka opět lomí a silnice prudce běží na náměstí, majíc po pravéstraně kostel, po levé straně poštu.Dnešní pošta bývala sídlem někdejšího majitele koželužny, ale ještě dříve, již od r. 1833 tu bývala škola. Dnešní pošta bývala vzácná jedním z mála zlonických telefonů. Pamatuji se na elegantní telefon na kličku ve stavební kanceláři mého strýce Jana Nedvěda, na modernější přístroj našeho souseda, autodopravce Karla Heřmana,samozřejmě byl telefon i na nádraží. Na spojení, třeba jen do Slaného, se na poště čekalo v malé temné budce s jednou židlí mnohdy hodně dlouho! Přitom telegraf s poštou měly Zlonice již od r.1862.

 

K nám chodíval s poštou ve čtyřicátých letech listonoš pan Vysoký, v pelerině a s pěknou čepicí. Jednou, bylo mi asi sedm let, hrála jsem si před domem, oslovil mě, v ruce korespondenční lístek: "Olinko, ty dostaneš!" Ale doma bylo z toho lístku veselo. Červenou tužkou psána moje adresa, vzkaz začínal: Milá slečno, nezlobte se, že jsem ti napsal – a podepsán byl František Havlíček, Žabovřesky, č.58. To byl tedy můj první "milostný" dopis. Ještě ho mám, ale písmo je již vybledlé.

Tak to jsme šli do Zlonic od jihu a skončili u pošty.

 

Olga Janíčková, roz. Nedvědová

 

 


 



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.