První svobodný Silvestr

Píše se rok 1989, sychravý podzim, půlka listopadu. Jako každý všední den, procházím cestou ze školy alejí Třídy kpt. Jaroše a přemítám nad učením k nadcházejícím písemkám. Tak ráda bych si vyrazila ven s kamarády, je toho ale moc, je čtvrtletí. V tu chvíli netuším, jak moc se nám v příštích dnech všem změní život. Že televizní noviny přestanou být pro mě jen nudnou kulisou k večernímu učení, že naše studentské večery budeme trávit tak často v ulicích Brna a na náměstí, že za pár hodin se my, mladí, staneme obrovskou nadějí našich rodičů a prarodičů, to ještě nevíme.

Vše se mění 17. listopadu večer. Sametová revoluce přináší příslib vytoužené svobody naší zemi. Od této chvíle nic není jako dřív, sleduji každé zpravodajství, zároveň vnímám obavy rodičů, kteří podobnou situaci již před lety zažili. Najednou ve škole žádné zkoušení, žádné písemky, vše jde stranou. Dokonce i rozvrh hodin najednou není důležitý. My studenti a naši profesoři se stáváme ze dne na den rovnocennými partnery v diskuzích o budoucnosti naší země a politických úvahách. Cítíme jejich obavy vyplývající ze zkušeností, zároveň však jejich vůli a ochotu ponechat věc v našich rukách. Končíme vyučování ve 12:00, abychom se odpoledne potkali na Náměstí Svobody a společně cinkali klíči na podporu rodící se demokracie.

Po několik dalších týdnů budeme žít v nezvyklém životním režimu a v neopakovatelné atmosféře revolučních událostí. Jako na všech středních a vysokých školách tak i na našem gymnáziu zakládáme revoluční studentský štáb, který se těší podpoře našich profesorů. Mnozí z nich neváhají otevřeně nám studentům vyjadřovat obdiv a jsou ku pomoci svými radami. Místo učení pracujeme každý den, komunikujeme, píšeme, tiskneme a roznášíme letáky, večery trávíme v ulicích. Osobnosti sametové revoluce nahrazují v mém centru zájmu oblíbené zpěváky a pěvecké skupiny. Všichni je najednou známe. V jednoho muže však vkládáme naděje největší a všechny sny o lepší budoucnosti. Je jím Václav Havel.

V polovině prosince už je jasné že studenti zvítězili a že na nás čekají lepší časy. Vánoce jsou ještě šťastnější než kdy dřív, nepřestáváme ale sledovat situaci. Žijeme velkou zodpovědností. Nezvykle bujaré se zdají být nadcházející oslavy konce roku. I naši rodiče se již neobávají pořádně oslavit změnu režimu, kterou si dlouhé roky mohli jen skrytě přát.
Konečně přichází silvestrovský den a já chystám oslavu pro skupinu mých nejlepších přátel. Chlebíčky, řízky a bramborový salát nesmějí chybět. Hlavní je však v tento den pro mě výzdoba našeho bytu, která se už nikdy nezopakuje. Všude kam se dalo věším nebo lepím ten černobílý plakát s fotografií a heslem: „Havel na hrad!”
Dokonce i na obrazovku televize jsem ho nalepila. Toto heslo se nám na pár dní stává pozdravem. Oslavili jsme tak náš první svobodný Silvestr s Václavem Havlem, náším budoucím prezidentem.