Příběh ze slavkovského cukrovaru

Viktorie Hozová

Jako pamětníka jsem si vybrala mého otce Zdeňka, který v osmdesátých letech minulého století pracoval ve slavkovském cukrovaru. Dané téma mi přišlo velmi nevšední a jelikož mi můj táta poskytl vhled do práce v tehdejší továrně, tak mě to okouzlilo a zaujalo. Vyprávěl mi o procesech při výrobě cukru, jak probíhaly sezónní kampaně, jaké byly jeho pracovní povinnosti a nakonec jsme se dostali i k tomu, proč je výroba cukru ve Slavkově u Brna již minulostí.

Začneme asi tím, ve které době jsi v tom cukrovaru pracoval?

V cukrovaru jsem začal pracovat v osmdesátým čtvrtým roce a pracoval jsem tam myslím až do roku 1991, kdy byl cukrovar zrušen.

A jaké postavení jsi v tom cukrovaru tedy měl?

Já jsem začínal jako provozní technik surovárny, a poté jsem se vyšplhal na vedoucího balírny cukru. Postupem času jsem přešel na funkci elektromistra pro celý cukrovar, což znamená, že jsem měl na starosti veškerou elektroniku, veškeré rozvaděče a trafostanice, na kterých jsme museli provádět údržbu.

A jak to tam tedy probíhalo?

Tak, když se vrátíme k tomu provoznímu technikovi, tak během roku, mimo kampaň jsem měl na starost balírnu cukru, kde pracovalo zhruba 40 až 45 pracovníků, tedy převážně pracovnic. A cukr, který se vyrobil v kampani se potom balil do kilovek, mlel se na cukr moučku a podle hrubosti se balila krupice, nebo velký krystal.

Co je to tedy vlastně ta kampaň?

Kampaň je v cukrovaru období, kdy začal cukrovar zpracovávat řepu a vyrábět cukr. Většinou kolem září se začala sbírat cukrovka z polí, vozila se na veliké haldy, kde čekala na další zpracování. Postupně se odvážela do cukrovaru, který startoval začátkem října, kdy se řepa navezla do takzvaných kanálů a vodou se splavovala do řepné pračky, kde se čistila. Takhle kampaň začala. Mimo kampaň bylo období od února do začátku října, kdy na surovárně a rafinérce probíhaly údržbářské práce a přípravy na další kampaň. Také se zpracovával cukr z kampaně.

O co všechno jsi se tedy staral?

Jako technik jsem měl na starost od návozu řepy, praní řepy až po výrobu těžké cukernaté šťávy a odsud pak byla rafinérská část, kde se surový cukr měnil potom na bílý cukr, nebolí bílé zlato. Poté, když jsem přešel na elektromistra, tak jsem měl pod sebou patnáct lidí. Během roku se dělaly veškeré údržby. Jelikož továrna měla vlastní generátor s turbínou na výrobu elektřiny a trafostanice, musela se údržba provádět častěji. Poté v kampani jsme zajišťovali plynulý chod továrny, aby se neporouchaly nějaké stroje, motory, aby svítila světla, vše muselo fungovat.

Existuje ten cukrovar ještě?

Bohužel, v devadesátým prvním byl cukrovar zrušen, protože byl menší, i když vyráběl cukr, který, když jsem tam pracoval, se vozil až na střední východ, do Saúdské Arábie, Jordánska, Egypta a dál. Zanikl, jelikož v Česku bylo cukrovarů nespočet a v podstatě nastoupil trend efektivnějších a větších továren, takže ty malé se potom zrušily.