ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

Psací stroj a počítač

Naděžda Stejskalová 13:31 0 komentářů

Tyto řádky mají dlouhou historii. Začal jsem je psát „na prahu sedmdesátky“ tedy asi v roce 1974 tedy pět let po pádu totality.

Psací stroj a počítač
Tyto řádky mají dlouhou historii. Začal jsem je psát „na prahu sedmdesátky“ tedy asi v roce 1974 tedy pět  let  po pádu totality. Od té doby uplynulo více jak deset let, mnohé iluze mne opustily, mnohé dobré i špatné zážitky  dnes za prahem osmdesátky se mi jeví jinak. V některých situacích toho údobí bych se choval asi jinak, nemohu ale říci, že jsem se věkem sklidnil, stále mne  zlobí lidská hloupost, drzost, bezohlehnost, nafoukanost, vydřidušství, pokrytectví, licoměrnost. Také takovou příležitost paměti, dá-li se to tak nazvat poskytují: nebyl jsem někdy také takový?
Původní text byl psán na stařičkém poruchovém stroji, později  vyměněném  za lepší, ale s přetrvajícím trápení s opravami, páskou, úpravou atd. Byl jsem tak nafoukaný, že jsem veřejně proklamoval odpor proti počítači a celé moderní eletrotechnice. Dnes používám dobrodiní těchto vynálezů i když mně jejich tvrdohlavost a záludnost někdy dohání k hněvu. Stačí vzpomenout si na ušmudlaná, prodřená místa na papíře mých literárních pokusů zchladnu.
   Nevím jestli bude někoho zajímat moje osudy a pocity, ale bude-li i to málo, co se zachovalo z historie rodu sloužit jako obrázek ze života lidí v průběhu doby jako obecné poučení, splnilo toto skromné dílo svůj účel.
                                                                                                         Jiří Pergl  

Naďa :
To už jsme bydleli v Unhošti, kdy Jiří prohlašoval, počítač mi nesmí do bytu. Ale v té době byl v mém bytě. Jednoho dne přivezla jeho dcera Eva počítač. Nevšímal si. Začínala jsem hrát karty a naučila se tahat myší. Nebylo  to jednoduché, ( byl to rok 2003 nám  bylo 78 let).
Jak by mohl ing. letecký technik odolat takovému vynálezu. Vadilo mi, že mi leze do mého počítače (každý má jiný styl) pořídil si svůj.  To už bylo veselejší a v  85 letéch jsem mu pořídila do nemocnice Nootebok. Ještě se vrátil na necelých pět let domu. Nedovedli jsme si život bez  počítače  představit. Samozřejmě příbyla tiskárna, skener, internet. Styk s celým světem, Což Jiří velmi využíval. Bohužel  v únoru  2015 zemřel.
Nyní je počítač jen můj  kamarád, snažím se jeho články a myšlenky, psané ještě strojem zachytit, aby nezmizely ze světa. Jedná se o 20 století v kterém jsme žili 75 let.
Dumala jsem. Archiv Kladno, muzeum Unhošť  nevím – nevím. Po delším pátrání jsem objevila „Národní kroniku sensen.“ Doufám, že moje rozhodnutí je správné!
                                                                                                                nsm