Psací stroj a počítač

Psací stroj a počítač
Tyto řádky mají dlouhou historii. Začal jsem je psát „na prahu sedmdesátky“ tedy asi v roce 1974 tedy pět  let  po pádu totality. Od té doby uplynulo více jak deset let, mnohé iluze mne opustily, mnohé dobré i špatné zážitky  dnes za prahem osmdesátky se mi jeví jinak. V některých situacích toho údobí bych se choval asi jinak, nemohu ale říci, že jsem se věkem sklidnil, stále mne  zlobí lidská hloupost, drzost, bezohlehnost, nafoukanost, vydřidušství, pokrytectví, licoměrnost. Také takovou příležitost paměti, dá-li se to tak nazvat poskytují: nebyl jsem někdy také takový?
Původní text byl psán na stařičkém poruchovém stroji, později  vyměněném  za lepší, ale s přetrvajícím trápení s opravami, páskou, úpravou atd. Byl jsem tak nafoukaný, že jsem veřejně proklamoval odpor proti počítači a celé moderní eletrotechnice. Dnes používám dobrodiní těchto vynálezů i když mně jejich tvrdohlavost a záludnost někdy dohání k hněvu. Stačí vzpomenout si na ušmudlaná, prodřená místa na papíře mých literárních pokusů zchladnu.
   Nevím jestli bude někoho zajímat moje osudy a pocity, ale bude-li i to málo, co se zachovalo z historie rodu sloužit jako obrázek ze života lidí v průběhu doby jako obecné poučení, splnilo toto skromné dílo svůj účel.
                                                                                                         Jiří Pergl  

Naďa :
To už jsme bydleli v Unhošti, kdy Jiří prohlašoval, počítač mi nesmí do bytu. Ale v té době byl v mém bytě. Jednoho dne přivezla jeho dcera Eva počítač. Nevšímal si. Začínala jsem hrát karty a naučila se tahat myší. Nebylo  to jednoduché, ( byl to rok 2003 nám  bylo 78 let).
Jak by mohl ing. letecký technik odolat takovému vynálezu. Vadilo mi, že mi leze do mého počítače (každý má jiný styl) pořídil si svůj.  To už bylo veselejší a v  85 letéch jsem mu pořídila do nemocnice Nootebok. Ještě se vrátil na necelých pět let domu. Nedovedli jsme si život bez  počítače  představit. Samozřejmě příbyla tiskárna, skener, internet. Styk s celým světem, Což Jiří velmi využíval. Bohužel  v únoru  2015 zemřel.
Nyní je počítač jen můj  kamarád, snažím se jeho články a myšlenky, psané ještě strojem zachytit, aby nezmizely ze světa. Jedná se o 20 století v kterém jsme žili 75 let.
Dumala jsem. Archiv Kladno, muzeum Unhošť  nevím – nevím. Po delším pátrání jsem objevila „Národní kroniku sensen.“ Doufám, že moje rozhodnutí je správné!
                                                                                                                nsm