Přátelství s počítačem

František Schmíd 07:00 2 komentáře

S počítačem se hezky stárne

 Zasedám ke svému počítači a začínám psát svůj příběh od psacího stroje k počítači.Dovoluji si zavzpomínat na to, jak jsem vlastně k počítači přišel.
 Začátek byl vlastně už v první třídě, kdy jsme se kamínkem na tabulce pokoušeli napsat první písmenka, která jsme později skládali do slov.Následovaly školní slohy. Dařily se a mě psaní tak trochu "chytlo" a nechtěl jsem si svoje výtvory nechat jen pro sebe. Napsal jsem pár věcí na výzvu do rozhlasu a ty byly kupodivu odvysílány. to mě povzbudilo a napsal jsem rukou neumělou první námět na televizní Bakaláře. Přišla první smlouva a pozvánka do televize na losování Matesa a besedu. Trochu mě rozčílilo když mi předseda MNV před smlouvou sdělil, že mi schválil, že můžu v televizi vystoupit, Po prvním úspěchu jsem dal do chodu starý psací stroj po otci a začal na něm psát. Nebyla to "tvorba" lehká, u sroje dědečka se pímenka která jsem nejvíce potřeboval nevacela a musel jsem jim pomoci, a tak při mém počtu úderů za minutu mělo každé dílko cenu zlata.Ale dařilo se, Bakaláři se podle mojich námětů odvysílaly třikrát z Brna, jednou z Ostravy a z Bratislavy,několik námětů v televizi četli, pouze Praha mi nic nevzala. Ve studiích jsem se potkal se zajímavými lidmi a vytažením čísla jsem možná někoho učinil bohatým. Občas mi něco vyšlo v časopisech a rozhlase. Se starým strojem jsem stále zápolil a také se mi stalo,že při pořizování kopie jsem v zápalu boje vložil obráceně kopírák a pracně stvořenou povídku jsem musel psát znovu.
 Ale zapracovala náhoda. V televizi Brno vyhlásili konkurz na soutěž Manželský pětiboj a já se přihlásil. Ale  přišla pozvánka, dostal jsem od manželky řádně vynadáno. Když jsem jí přesvědčil,,že si uděláme výlet, podívá se do studia a stejně nás nevyberou,souhlasila. Jenomže nás vybrali a jeli jsme na natáčení do Drnovic. Pořad uváděl Jan Vala a ten upadl v nemilost u rudého bratra a pořad dostal stop a nesměl na obrazovku. Nám to tolik nevadilo, setkali jsme se s panem Wintrem Nepraktou, Luďkem Nekudou,Karlem Černochem, Naďou Urbánkovvou a dalšími,ale hlavně si odváželi cenu za druhé místo psací stroj. Mohl jsem odložit starý a ani kopíráky jsem už nedával obráceně.
 Počítače byly tenkrát v nedohlednu a když měla být obsluha papírenského stroje na kterém jsem pracoval jako strojvedocí doplněna o počítač, měl jsem z toho strach a byl jsem rád, že mě to minulo.
 Když však byly dostupné počítače a já se dozvěděl o skype bylo rozhodnuto. Zvítězila možnost vidět se a hovořit s dětmi a vnoučaty a koupili jsne si PS.,Nastoupili vnuci a zahrnuli mě spoustou informací.Dělal jsem si poznámky.Vše se zdálo jednoduché, ale i když jsem se snažil využívat poznámek. počítač vítězil a stále mi dokazoval,že je chytřejší. Pouze skype poslouchal a docela jsem si na něm našel po padesáti letech kamaráda z vojny.Následovaly dlouhé hovory s dětmi, vnuky a vzpomínání na vojnu s frajtrem Jardou.
 Potom opět zapracovala náhoda, V novinách jsem přečetl malou zprávičku o projektu Sensen.Hned jsem poslal první příběh na téma vojna a hned další,potom téma jak jsem potkal televizi. Ale i tady se opakovalo to co jsem si užíval se stařičkým strojem.Totiž když jsem měl napsanou polovičku příběhu,jediný klik a začínal jsem znovu. Když se ale objevilo, že příběh byl přijat, znamenalo to vítězství..Pak následovaly odmény. Přišel certifikát a hlavné pozvánka do televize. Tam jsem se potkal s lidmi,kteří nám umožnili, že naše vzpomínky zůstanou zachovány pro příští generace.Zajímavá byla i prohlídka studií a poznání oceněnýh autorů.
 Mimo to mě můj počítač denně přináší spoustu nových informací a jsme nerozluční kamarádi
 V jednom skvělém filmu zazněla hláška "Nudíš se,kup si medvídka mývala."
 pro nás seniory by se mohla pozměnit na "Nudíš se a nemůžeš spát, Pusť si počítač a napiš do Sensenu!"


Komentáře
nadivka
s počítačem jsem po 10 letech se dožila devadesátky a když jsem objevila že mohu do Národní kroniky psát jsem nadšena že to snad nezmizí.
3.1.2016 5:36:28

Libuše Münsterová
Gratuluji.Pěkné vzpomínání, dobré postřehy.Je tam cítit optimismus který je pro nás seniory velmi důležitý.Zdravím.
14.4.2015 8:13:10