ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

KAPLIČKY DO HÁJKU

Naďa Malá 20:32 0 komentářů

SPOLEK HOSTIVÍT Kapličky do kláštera Hájek. Říkal jsem přece, že jsem prožíval příběhy po celý život a že mě některé stály mnoho sil. Začátek tohoto příběhu byl, když jsme se rozhodli obnovit dávno zaniklý spolek Hostivít. který se hodil jako základna pro některá jednání s jinými korporacem a dokonce z litery zákona i s úřady ve věcech ochrany krajiny a přírody. Umínili jsme si totiž, že obnovíme poutní cestu z pražské Lorety do kláštera v Hájku, která zanikla za totáče po zrušení hájeckého kláštera. katastru (Litovice jsou sice spojeny s Hostivicí, ale katastry jsou , víbůh proč,vedeny odděleně). dvě poměrně v širých lánech družstevních pozemků. Zachovaly se na litovickém katastru kapličky další dvě v havarijním stavu na katastru, jaké cestu provázely přibližně po 800 metrech až kilometru. Bylo jich púvodně dvacet, na posledním úseku cesty před Hájkem zbyly dvě (a jedna zřícená - tu se nepodařilo zachránit, přestože se zachovaly kompletní kamenické prvky). Směšný příspěvek ze "střešního fondu"památkového úřadu nepokryl ani potřebný materiál Nebýt dobrovolné práce restaurátorů i "nádeníků", nebyli bychom práci dokončili. Přispěly obce. Další úkol byl ve vytýčení a obnově zaorané cesty a úprava okolí kaplí, rozryté norami lišek .Spoléhali jsme na pomoc obecního úřadu v Hostivici, že nám pomúže oběhnout formality spojené s restitucí pozemkú cesty. Dočkali jsme se odmítnutí a tak jsem trnitou cestu po nejrúznějších úřadech nastoupil já (což ovšem nevadilo obecním bafuňářúm se výsledným dílem chlubit jako příspěvkem k ekologii města). Členem spolku byl v té době náměstek ministerstva životního prostředí ing Aleš Šulc. Jeho přímluvou jsme dostali grant v podobě úhrady k pořízení 120 lipek, které měly nahradit původní alej hrušní podél cesty. Jednalo se asi o 340 000 Kč. Aby se to nepletlo, organizaci nákupu jsem musel provést opět já. Vypsali jsme výběrové řízení (dokonce dvakrát, protože nabídky některých firem zůstaly zapomenuty v nevyřízené agendě příslušné úřednice městského úřadu Hostivice). Naštěstí vítězem byla firma velice poctivá. Když jsem alej předával pracovnici ministerstva MŽP měli jsme v očích slzy oba dva. Aleš také zařídil u známého grometra zaměření cesty, Pomocí byla katastrální mapa z poslední dekády devatenáctého století, kterou jsem našel na půdě bývalého sídla obecního úřadu i MNV.To ovšem nebyl zdaleka konec .Lipky byly v zemi, bylo třeba vyrovnat účet. Rok se chýlil ke konci a z ministersva ŽP peníze nešly. Na moje urgence odpovídala referentka 6P podrážděně.Věc swe vyvinula tak, že peníze byly poukázány dva dny před koncem roku, Byly pro nás ale nedosažitelné, protože peněžní ústavy upozornily předem, že koncem roku žádné finanční transakce neprovádějí. Takže přišel Nový Rok a ze mne se stal neplatič a narušitel rozpočtové kázně . Peníze jsme za stálých urgencích dostali až sedmého ledna. Ještě téhož dne jsem vyplatil naše věřitele a bláhově se domníval, že je vše v pořádku. Nebylo. V únoru jsem byl vyzván, abych do státní pokladny vrátil 380 000 tisíc s pohrůžkou dalšího nárůstu sumy o ůroky z prodlení. Marná moje argumentace, že lipky jsou v zemi, věřitelé vyplaceni, takže nevznikla nezaviněným zpožděním sporné částky nikomu ze zúčastněných žádná škoda. Jediné dvě zainteresované strany byl zahradník a spolek Hostivít, a jediný poškozený byl zahradník, který nedostal peníze ve smluvený čas Pak nastala doba hrůzy. Jakýkoli pokus oblomit finanční úřady, byť podepřené ze všech stran, neměl žádný účinek. Po hrozných třech měsících přišla "milost" .Původně jsem ji nechtěl přijmout, ale pak na domluvu lidí kolem poutní cesty jsem to vzdal. Teď, když mne někdy vezou kolem poutní cesty, se za slzy vůbec nestydím. Z lipek už jsou pěkné lípy, cesta přešla do povédomí cyklistů, vzniklo zájmové sdružení Poutní cesta a má se čile k světu - stará se o všechny kapličky, i ty v Praze 6. Hlavní tahoun je Mgr Katka Pařízková, která u díla byla od prvních průzkumných vycházek, kdy představy o budoucnosti kapliček a celé cesty byly velmi chmurné.. Jiří Pergl

 
 
Kapličky do kláštera Hájek.
 
Říkal jsem  přece, že jsem prožíval příběhy po celý život a že mě některé stály mnoho sil.
Začátek tohoto příběhu  byl, když jsme se rozhodli obnovit dávno zaniklý spolek Hostivít. který  se hodil jako základna pro některá jednání s jinými korporacem  a dokonce z litery zákona i s úřady ve věcech ochrany krajiny a přírody.  
Umínili jsme si totiž, že obnovíme poutní cestu z  pražské Lorety do kláštera v Hájku, která zanikla za totáče po zrušení hájeckého kláštera.  katastru (Litovice jsou sice spojeny s Hostivicí, ale katastry jsou , víbůh proč,vedeny odděleně). dvě poměrně v širých lánech družstevních pozemků. Zachovaly se na litovickém katastru kapličky další dvě v havarijním stavu na katastru, jaké cestu provázely přibližně po 800 metrech až kilometru. Bylo jich púvodně dvacet, na posledním úseku cesty před Hájkem zbyly dvě (a jedna zřícená - tu se nepodařilo zachránit, přestože se zachovaly kompletní kamenické prvky).   Směšný příspěvek ze "střešního fondu"památkového úřadu  nepokryl ani potřebný materiál Nebýt dobrovolné práce restaurátorů i "nádeníků", nebyli bychom práci dokončili. Přispěly obce. Další úkol byl ve vytýčení a obnově zaorané cesty a úprava okolí kaplí, rozryté norami lišek .Spoléhali jsme na pomoc obecního úřadu v Hostivici, že nám pomúže oběhnout formality spojené s restitucí pozemkú cesty. Dočkali jsme se odmítnutí a tak jsem trnitou cestu po nejrúznějších úřadech nastoupil já (což ovšem nevadilo obecním bafuňářúm se výsledným dílem chlubit jako příspěvkem k ekologii města). 
Členem spolku byl v té době náměstek ministerstva životního prostředí ing Aleš Šulc. Jeho přímluvou jsme dostali grant v podobě úhrady k pořízení 120 lipek, které měly nahradit původní alej hrušní podél cesty. Jednalo se asi o  340 000 Kč.  Aby se to nepletlo, organizaci nákupu jsem musel provést opět já. Vypsali jsme výběrové řízení (dokonce dvakrát, protože nabídky některých firem zůstaly zapomenuty  v nevyřízené agendě příslušné úřednice městského úřadu Hostivice). Naštěstí vítězem byla firma velice poctivá. Když jsem alej předával pracovnici ministerstva MŽP měli jsme v očích slzy oba dva. Aleš také zařídil u známého grometra zaměření cesty, Pomocí byla  katastrální mapa  z poslední dekády devatenáctého století, kterou jsem našel na půdě bývalého sídla obecního úřadu i MNV.To ovšem nebyl zdaleka konec .Lipky byly v zemi, bylo třeba vyrovnat účet. Rok se chýlil ke konci a z ministersva ŽP peníze nešly. Na moje urgence odpovídala referentka 6P podrážděně.Věc swe vyvinula tak, že peníze byly poukázány dva dny před koncem roku, Byly pro nás ale nedosažitelné, protože peněžní ústavy upozornily předem, že koncem roku žádné finanční transakce neprovádějí. Takže přišel Nový Rok a ze  mne se stal neplatič a narušitel rozpočtové kázně 
. Peníze jsme za stálých urgencích dostali až  sedmého ledna. Ještě téhož dne jsem vyplatil naše věřitele a bláhově se domníval, že je vše v pořádku. Nebylo. V únoru jsem byl vyzván, abych do státní pokladny vrátil 380 000 tisíc s pohrůžkou dalšího nárůstu sumy o ůroky z prodlení. Marná moje argumentace, že lipky jsou v zemi, věřitelé vyplaceni, takže nevznikla nezaviněným zpožděním sporné částky nikomu ze zúčastněných žádná škoda. Jediné dvě zainteresované strany byl zahradník a spolek Hostivít, a jediný poškozený byl zahradník, který nedostal peníze ve smluvený čas
Pak nastala doba hrůzy. Jakýkoli pokus oblomit finanční úřady, byť podepřené ze všech stran,  neměl  žádný účinek. Po hrozných třech měsících přišla "milost" .Původně jsem ji nechtěl přijmout, ale pak na domluvu lidí kolem poutní cesty jsem to vzdal.
Teď, když mne někdy vezou kolem poutní cesty, se za slzy vůbec nestydím. Z lipek už jsou pěkné lípy, cesta přešla do povédomí cyklistů, vzniklo zájmové sdružení Poutní cesta a má  se čile k světu - stará se o všechny kapličky, i ty v Praze 6. Hlavní tahoun je Mgr Katka Pařízková, která u díla byla od prvních průzkumných vycházek, kdy představy o budoucnosti kapliček a  celé cesty byly velmi chmurné..   Jiří Pergl