Daň hořickému pískovci

Vladimír Machek

Příběh popisuje osud pana Jákla, který pracoval v hořickém lomu.

Prázdniny jsme jako školáci trávili u babičky. Bydlela v malé vesničce asi 10 km od Hořic v Podkrkonoší. Jednou před polednem mě poslala k sousedům pro celerovou nať.

Sousedi se jmenovali Jáklovi. Utíkal jsem do kopečka, abych ten celer přinesl. Paní Jáklovou jsem viděl na zahrádce. Byla to vysoká hubená paní. Na dvoře prala prádlo její dcera stejně hubená jako ona. Než jsem došel na zahrádku, šel jsem kolem domku dvorem. Ve stínu tam seděl pan Jákl. Musel jsem kolem něho projít. Seděl na židli a vedle sebe měl hrnek s čajem a pomalu pokyvoval dopředu a dozadu. Před sebou měl kýbl a plival do něj. Viděl jsem, že plivá krev. Vůbec si mě nevšiml. Od paní Jáklové jsem dostal celerovou nať a utíkal jsem domů. Babičky jsem se hned ptal: „Co je panu Jáklovi?“ Babička řekla: „Pan Jákl čeká na smrt.“ To jsem ještě nikdy neslyšel. Skoro jsem se rozbrečel. Myslel jsem na to celý den. A opravdu ještě ten měsíc měl pan Jákl pohřeb. Slyšel jsem jak paní Jáklová říká sousedkám, když se sešli před kapličkou: „Já už nemám slz.“

Teprve později, když jsem byl větší, jsem celý osud pana Jákla pochopil. Celý život pracoval v lomu. Těžil se tam hořický pískovec. Kvalitní, pevný, dobře opracovatelný pískovec, který se ani po letech nerozpadá.

Z toho pískovce je v hořickém kraji mnoho staveb a stovky soch na rozcestích, hřbitovech a památných místech. V Hořicích je odborná sochařská škola. V městském sadu je rozsáhlá sochařská galerie. Sochy tam jsou čerstvé žluté nebo zčernalé stářím. Všechen ten pískovec prošel rukama venkovských kameníků. Nalámali ho, osekali ho, dali mu potřebný tvar. Někteří, jako pán Jákl, jezdili do práce s trakařem. Odpoledne, když splnili úkol, si osekali pro sebe ještě jeden kvádr a odvezli si ho na trakaři domů. Z těch kvádrů si postavili celou podezdívku chalupy a teprve na to dřevěný domek. Zásep z velkých pískovcových bloků si vysekali také. Domů jim to odvezl pan Čapek, který jediný měl ve vesnici koně. Dřina a prach. Každý den, celý život. Mnohým to sežralo plíce. Jako panu Jáklovi.