Trempink v roce 1930 blízko Unhoště

Jedním z nejoblíbenějších a nejprovozovatelnějším byla bezesporu odbíjená ( sami trempové tímto názvem opovrhovali, pro ně to byl volejbal). Měl řadu ustanovení v pravidlech  kde byste  je hledali v řádných pravidlech tohoto sportu. Za všechny pravidlo tohoto sportu.  Za všechny pravidlo „příroda hraje“ uznávalo odraz od větví stromů okolo hřiště. Mnoho se nedalo ani o dvojdotek „návštěvy“ ruce na síti na sokově území se rovněž nebralo vážně, Mnohde  se pěstoval „debl“ – dvojhra na malých plátcích mezi porostem , leckdy  hrálo i se zmenšenými družstvy. Málo kdy byl sudí. Bylo po trempsku, česné věřit soupeři.

Vyčtené odchylky ovšem zmizeli, jakmile trampská mužstva začala hrát závodně.  Brzdou ne velkých úspěchů bylo neregulérní hřiště na osadách, nahrazovala je obětavost a nasazení hráčů.

Druhým typicky trempským sportem byla závodní chůze. Tady trempské prostředí nebylo brzdou, naopak, přirozené zázemí trempinku poskytovalo ideální možnosti trempinku a mnohdy se  trempské osady stávaly vyhledávanými spolu pořadateli atletické amatérské unie.  V tomto oboru byli členové osad na Kačáku velmocí.  Z  míním jen dvě dvojice bratří -  Jarda „Nugar“ Peška a jeho bratr Franta. Měli na Kačáku úhlavní sportovní soky v bratřích Buhlových.
 
 Jiří Pergl.