Jako student - dorostenec jsem nacvičoval a účastnil se spartakiády na Strahově.
Psal se rok 1955 a já jsem v té době končil druhý ročník Průmyslové školy strojnické v Písku. Samozřejmě jsme začali v hodinách tělocviku nacvičovat na spartakiádu skladbu pro dorostence. Úspěšně jsme absolvovali všechny prosévací stupně regionálních spartakiádních cvičení včetně té krajské v Českých Budějovicích a tak jsme se mohli těšit,že vystoupíme také v Praze na 1.celostátní spartakiádě.
Povedlo se a skutečně jsme, jako cvičenci naší školy, byli do Prahy vybráni a byli jsme plni očekávání. Vždyť být účastníkem tak masového cvičení ,při k tomu vhodně zkomponované hudbě na obrovském stadionu ,byl opravdu nádherný,nezapomenutelný zážitek na celý život. Jako dorostenci jsme měli jednoduchý úbor. Prostě červené trenýrky ,bílé tričko a typické.pro spartakiádu zhotovené,lehké, bílé tenisky.
Zážitkem byly i slavnostní nástupy na stadion „bránou borců“ .Nevadlo nám ani noční vstávání a přesuny tramvají na společné nácviky na Strahov. Byly to okamžiky velkého očekávání na vrcholnou událost. Stejně takový slavnostní moment byl pak také závěrečný slavnostní pochod Prahou.
Účastníci z naší školy byli ubytováni v dřevěných barácích v Záběhlicích Děvčata z písecké ekonomické školy spali v podobných ubikacích vedle v Hostivaři..V Písku bylo docela tradicí ,že studenti z průmyslovky vždy nejvíce kamarádili děvčaty z „ekonomky“. A tak také v Praze to k sobě neměl „dorost“ ve volných chvílích daleko.
S odstupem let si říkám, že byla škoda a bylo to zbytečné, zrušit z politických důvodů tato hromadná veřejná tělocvičná vystoupení jenom proto,že je v takové míře organizoval komunistický režim. Vždyť spartakiády měly své předchůdce v sokolských sletech . Současný kapitalismus snad by ani nebyl schopen takhle masovou akci nejen zorganizovat , ale i financovat. Přitom dnes se snažíme o to, aby se masově nepobývalo u obrazovek všech nových a stále dokonalejších, informačních a zábavných technických vymožeností.
O účasti na přípravách na spartakiádu se dnes říká,že lidé byli na cvičení nuceni .Mohly takové případy nastat.Ve velké většině však lidé cvičili dobrovolně . Jádrem byly členové různých tělocvičných a zájmových spolků,kteří na sebe „nabalili“ další zájemce.Každý pak měl vidinu a cíl účastnit se vystoupení na Strahově. A dostat se až do Prahy byla mnohdy prestižní záležitost.
Moje dcera Ivanka se účastnila poslední VI.Č eskoslovenské spartakiády v roce 1985 jako starší žákyně ve skladbě“Poupata“ s hudbou Michala Davida. Říká,že má nádhernou vzpomínku na celý život. Poupata patřila k vystoupením,která zůstávají v myslích starších generací .
Stejně působivá byla vždy vystoupení armády,což je dané organizací nácviku, dostatkem času na něj, mládím a zdatností cvičenců i vojenskou kázní.
Asi se opakuji,ale i dnes by bylo velmi prospěšné pro zdraví našeho národa, organizovat taková hromadná veřejná tělocvičná vystoupení. Po obnovení činnosti Sokola jsou organizovány znovu doma v republice sokolské slety. Ty jsou však hlavně záležitostí sokolských organizací. Nedosahují a ani nemohou dosahovat, bez maximální podpory státu, takové masovosti ani ohlasu ve světě.
Dnes je třeba co nejvíce podpory věnovat sportovní činnosti dětí a mládeže. Ze známých důvodů klesá tělesná zdatnost mladé generace. Zdravotníci varují před vzrůstající otylostí národa. Je pravda, že je rozvoji různých sportů věnována velká pozornost i podpora, zvláště těm nejpopulárnějším. Jsou pro to vypracovány koncepe státní politiky. Ministerstvům a jiným úřadům jsou zákonem stanoveny úkoly k podpoře sportu. Propagace sportu i tělovýchovy je také na vysoké úrovni. Doufejme, že všechno úsilí povede ke kýženému cíli. Nikdy však dnes se zřejmě nepodaří dosáhnout zapojení národa do masových cvičení v takové rozsahu. Masová cvičení, jaké byly spartakiády, již zůstanou navždy jen v letopisech historiků a vzpomínkách těch, kteří se jich účastnili.
Vladislav Hadáček