Život plný hudby

Jarmila Rýznarová 16:21 0 komentářů

Historie rodu Urbanů a Život plný hudby popisují život významné, ale dnes už zapomenuté koloraturní pěvkyně Národního divadla Vlasty Urbanové a jejího manžela, dirigenta ND Jiřího Jirouše.

Život plný hudby
Pozoruhodný příspěvek nám zaslala paní Jarmila Rýznarová. Do Národní kroniky vložila 80 stránek Historie rodu Urbanů (ZDE do ní můžete nahlédnout), v které je mj. popisován život její tety, významné, ale dnes už zapomenuté koloraturní pěvkyně Národního divadla Vlasty Urbanové. Jarmila Rýznarová  (roz. Urbanová) přiložila rovněž - kromě dobových fotografií - i překlad zajímavého článku Život plný hudby, popisující mnohdy trnitý život umělecké rodiny - členů Národního divadla Vlasty Urbanové - Jiroušové a jejího manžela, dirigenta Jiřího Jirouše. (Tento článek byl  uveřejněn v roce 2012 v brazilském Almanachu Lorenz 2012 v překladu do esperanta.)

                                             Život plný hudby
 
Život umělecké rodiny - členů Národního divadla Vlasty Urbanové - Jiroušové a Jiřího Jirouše nebyl procházkou růžovým sadem.
 
Pardubická rodačka, sólistka opery Národního divadla v Praze, paní Vlasta Urbanová - Jiroušová se dožila 22. května 2004 krásných 90 let. Narodila se v Pardubicích - Rosíce n.L., kde její otec Ing. Bohumil Urban byl finančním komisařem tamního cukrovaru. Ten, když poprvé spatřil svou dcerušku, zvedl ji do výšky a zvolal .Sakra žábo, tv musíš být zpěvačkou!" Sám byl velmi dobrý zpěvák, umělecky vzdělaný a tak to bvla narážka na jeho vlastni nesplněný sen.
 
Po maturitě se Vlasta Urbanová odstěhovala do Prahy ke studiu na Pedagogické fakultě University Karlovy, kam za ni zanedlouho přijeli i její rodiče. V r.1935 však rada Urban tragicky zahynul a tak dcera musela jít vyučovat, učila od Bohumína po Prahu, ale jejím zájmem byla stále jen hudba. Studovala zpěv u nejlepších pedagogů a prosazovala se na koncertech i v rozhlase.
 
Aby mohla za války navštěvovat svého zavřeného bratra Jendu ve věznici v Drážďanech. přihlásila se ke studiu zpěvu u hlasové poradkyně Státní opery Helgy Petri (holandského původu). Svým krásným hlasem a půvabným zjevem tak zaujala šéfa státní opery v Drážďanech Kurta Strieglera, že jen zničení města americkými bombardéry znemožnilo její slibně se vyvijející kariéru.
 
Vlasta přijala angažmá v opeře v Ostravě, kde velký úspěch její Gildy v Rigoletu se slavným španělským barytonem Celestino Sarobe podnítil šéfa opery Národního divadla v Praze prof. Václava Talicha k pozvání Vlasty Urbanové
k hostování v opeře Kouzelná flétna a k účinkování ve zpívaném filmu „Orfeus" s orchestrem Nár.divadla pod taktovkou šéfa Talicha. Jeho asistentem byl tenkrát mladý dirigent Jiří Jirouš.
 
Němci ale film zakázali, Národní divadlo zavřeli a tak se již známá umělkyně věnovala koncertní činnosti v Praze i po vlastech českých. Když po revoluci v r. 1945 vznikla v Praze druhá operní scéna (původně Divadlo 5.května, pak Velká opera, dnes Státní opera), přijala tam Vlasta pevné angažmá a zpívala hned obě první premiéry, Ludiši v Braniborech a titulní roli Violety v Traviatě. Tam se seznámila s dirigentem J.Jiroušem a brzy byla svatba - tajná 14.3.1946 (v kostele sv.Ludmily v Praze v 21.30h. večer). Den na to oba umělci odletěli vojenskou stihačkou americké armády - dík protekci Jana Masaryka a amer. velvyslance dr. Staihardta na původně plánované 14tidenní turné do Belgie, Holandska a Švýcarska, které se však dík fantastickým úspěchům protáhlo na téměř dva roky.
 
Nešťastným nápadem bylo přijmout Vlastino pozvání zpívat premieru v Rigoletu ve Velké opeře v listopadu 1947. Přišel únor 1948 a změna vlády na „senilní hlavy". A když už bylo zcela jasné, že vrátit se nazpět na západ není možné, přijali oba umělci angažmá v Národním divadle. Protože však jim byly odebrány cestovní pasy, bylo velmi komplikované obhajovat se proti nařčení, že nedovoleně opustili republiku (v r.1946), i když to byl čirý nesmysl a tak nastalo pronásledování. Vrcholem všeho bylo zatčení dirigenta Jirouše státní bezpečností, aby pod nátlakem a vydíráním podepsal konfidentskou spolupráci s STB. Když odmítl, skončilo to vše slovy ,,my vás zničíme". A to pak začali praktikovat.
 
Dirigent Jirouš se stal osoba „non grata" - nežádoucí, nesmělo se o něm psát, nesměl dirigovat orchestry atd. Naneštěstí se to začalo týkat také manželky Vlasty. Ta však byla pro určité inscenace a role nepostradatelná. Pro svůj hlas a půvabný zjev byla typická představitelka princezen nebo dam velkého světa, které obvykle tragicky končí. Vedeni divadla si dobře uvědomovalo, že při hostování nějakého zahraničního umělce je lepší kvalitnější partnerka než horší, zato však zasloužilá konfidentka či národní umělkyně KSČ. Čekalo tedy na ni mnoho krásných rolí, zejména v operách Verdiho, Pucciniho, Bizeta, Gounoda a také Mozarta.
 
Když jí ministerstvo vnitra zakázalo přijmout fantastické angažmá (po Elisabeth Schwarzkopf, která odjela do Metropolitní opery v NewYorku - že prý to není v zájmu státu), tak přijala nabídky nejprve z východního a později západního Německa, ale hlavně z Italie pro televizi i rozhlas. Nejkrásnější má vzpomínky na nejslavnější evropský festival ve Florencii, kde zpívala premieru opery Matka. Tam účinkují jen neslavnější světoví umělci. Jinak byla i stálým hostem v českém rozhlase v Praze, kde sehrála desítky významných děl se všemi českými symfonickými a divadelními orchestry s významnými dirigenty a mnoho večerů písní českých, italských, francouzských atd.
 
A to vše v osmdesátých letech jakýsi pan X Y z konkurenční závisti dal smazat...
 
Vlasta Urbanová stála i u zrodu československé televize, kde kromě jiného vytvořila i slavnou postavu Violety v Traviatě a Desdemony v Othelu. Nebyla však záznamová technika, všechno šlo živě a tak se zachoval jen Albert Hering - komická opera Benjamina Brittena. Gramofonových desek se mnoho nezachovalo, i když některé slavily úspěchy nejen doma ale i v cizině např, v Norsku a Mexiku. Pro dnešní dobu CD a DVD jsou však už nepoužitelné.
 
Tak se po dlouhých, slavných i trnitých letech zaplnily jejich skříně tisícovkou plakátů, programů, kritik a fotografií a  zůstaly vzpomínky na historii jejich umělecké dráhy ve šťastném, téměř  šedesátiletém manželství.  Při odchodu z Národního divadla  napsali kolegové Vlastě Urbanové: „Jsi krásný zlatý květ, který vyrostl v této - špinavé divadelní džungli".
 
Píši-li o jejich uměleckém manželství, snad by čtenáře zajímalo vědět víc o manželovi Vlasty Urbanové. Jiří Jirouš se narodil 4.8.1923 v Praze. V dětství byl nazýván zázračným dítětem. Na klavír a housle se začal učit ve 3 letech. Vystudoval Státní konservatoř, Reálné gymnasium s maturitou, Karlovu universitu a Akademii muzíckých umění (klavír, housle, kompozice, dirigování). Od svých sedmi let byl považován za klavírního a houslového virtuoza; tuto svou karieru ukončil ve svých 22ti letech, kdy 6.6.1946 poprvé řídil nejlepší evropský orchestr - belgickou filharmonii v Palais Beax-Avdd v Bruselu na slavnostním koncertu (prvního společného se svou manželkou Vlastou).
 
Po návratu z ciziny a návratu do Národního divadla byl dlouhou dobu na indexu, jak je výše uvedeno u Vlasty Urbanové, přesto v ND vydržel až do roku 1988. I když v cizině převážně propagoval českou hudbu, doma byl považován za specialistu pro italskou, světovou operní hudbu. Dokonce v kádrovém posudku měl napsáno, že „nemá u nás konkurenci". Jeho rukama prošla stovka zahraničních umělců od Filipín po Kubu, od USA po Rusko, od Švédska po Italii, od Turecka a Řecka po Španělsko.
 
Téměř na konci své dráhy ho výrazně ocenilo Národní divadlo titulem „zasloužilý člen ND“. Bohužel však množství rozhlasových a gramofonových nahrávek bylo zničeno a originály nikdy nebyly už nalezeny.
Úryvek z jednoho jejich dopisu: Náš život nebyl procházkou růžovým sadem. Nejprve dřina v divadle, pak pronásledováni bolševickými strukturami, pak závist z umění, z úspěchu. z uměleckého manželství a finanční útlak. A tak jen vzpomínáme na společná vystoupeni, na ovace, úspěchy i na trnité chvíle závisti.
 
Autorka článku: Jarmila Rýznarová, Na Okrouhliku 953 Pardubice, tel. 46 66 11 941, e-mail: aeh-ikeh@volny.cz
 
 
V Pardubicích dne 1. června 2004
 
 
P.S.  Dodatek:
 teta Jarmily Rýznarové roz.Urbanové Vlasta Urbanová se narodila 22.5. 1914 v pátek v 5h.,
                                                                                            a zemřela 22.10.2004 v pátek v 5h.
 
Strýc  Jarmily,  dirigent Jiří Jirouš se narodil 4.8.1923  a zemřel 28.7.2005.
 
 
=============================================
 
O strýci Jiřím se našla informace o jeho životě a díle ve Wikipedii a v archivu Národního divadla; o tetě Vlastě se to snažím dát teď do Wikipedie. Jen v archivu Národního divadla je napsán krátce její životopis (se špatným rokem jejího narození) a  operní role, v kterých účinkovala. Na dotaz v televizi a radiu – vše bylo za komunistů smazáno. Jen já mám jednu magnetofonovou gazetu a dvě gramof. desky s jejím hlasem a ariemi a spoustu novin. výstřižků a jejich fotografií ze dvou katalogů.
 
V Pardubicích  1.12.2012    J.Rýznarová.

Projděte si fascinující historii rodiny Urbanovy ZDE



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.