O životě pana Suchla, jenž svým nikterak zázračným příběhem také příspívá do dějin národa českého.
Předválečné dítě s obvykle neobvyklým příběhem.
Tak by se dal ve zkratce popsat pan Suchl, jenž se ještě před druhou světovou válkou narodil v Praze. Na své dětství vzpomíná jako na velmi šťastné: s kamarády po škole vždy rychle zahodili aktovky a vyběhli ven do pražských ulic. Po základní škole začal navštěvovat gymnázium, k maturitě však bohužel nedošel a jeho život se začal ubírat směrem, který pan Suchl zdaleka nepředvídal.
Jeho životní zvrat započal v septimě (předposledním ročníku osmiletého studia), kdy na konci sedmého ročníku on a pár jeho kamarádů rozdávali letáky, které zvaly na poklidné shromáždění proti tehdejšímu režimu. Nejednalo se o žádnou protestní akci, demonstraci či jinou tehdy přísně zakazovanou událost. Ačkoli byl tento akt v očích vcelku normálního občana, jakým pan Suchl byl, zcela poklidný, pro příznivce režimu se jednalo o hrubý přestupek. Proto si pro něj v září ještě téhož roku (tedy na začátku oktávy) přišlo gestapo a ze školy ho spolu s dalšími spolužáky vyvedli v poutech.
Následující měsíce trávil ve vězení, sám si nevybavuje, jak dlouho mohl být zavřen v cele, co si však pamatuje velmi přesně je strach o rodinu, jenž ho sužoval. Bál se, že jí svým zadržením přivodí problémy. Posléze nad panem Suchlem padl rozsudek a byl odsouzen k nuceným pracím v dole poblíž místa, kde si odpykával trest. Práce v dole mu však nedělaly psychicky dobře, proto soud trest po čase stáhl a pan Suchl se vrátil zpět do Prahy.
Tam mu bylo dodělání maturity zapovězeno, proto se začal živit rukama a to ve sklárně, kde ho přívětivě zaučili. Postupem času svou poctivou prací postoupil až na mistra dílny a práci bral opravdu vážně. Bylo pro něj nemožné zpozdit odevzdání domluvené zakázky, proto mnohdy raději pracoval i přes noc. V Praze si po čase našel manželku a spolu s ní založil rodinu a nyní si užívá svobodného důchodu. Svůj příběh nepovažuje za nic neobvyklého, je však nutno připustit, že se jedná o velmi statečného a milého muže, proto berme jeho slova spíše jako důkaz skromnosti.