ČLÁNKY AUTORA
Pečení chleba v roce 1922Papíry na vodě mramorovanéOsud sochy T.G. MasarykaLetiště HájekVzpomínka na tátuZákaz kouření vyšel už v roce 1860Profesor HajnVrátil se z Kounicových kolejíKdyž jsem se narodilStáříJeden den staré ženy1. Babička žurnalisty Ivana Kytky žijícího od roku 1992 v Anglii2. Babička žurnalisty píše svému vnukoviDopis prababičce z vojny v roce 198513 sjezdKnížka z roku 1866Opuštění PrachaticZe vzpomínek pamětniceK článku Josefa Hofmana z Horního BezděkovaJak přišly domky k hanlivému názvuLenostDopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Vrátil se z Kounicových kolejí

Naďa Malá 11:11 0 komentářů

Moje bývalá spolužačka Věra a jediná moje kamarádka až do stáří pozvala mne na dovolenou do města mého dětství - Kouřimi. Když jsme v Kouřimi bydleli, přátelili se s rodinou Borovičkovou. Proto jsem navštívila paní Borovičkovou, která v té době zde byla jen s Mirkem a Vláďou. Když už jsem měla odjet domů, dozvěděla jsem se, že zavřeli Mirka a paní Borovičkovou.

Vrátil se z Kounicových  kolejí.
Byla  to po  lidické tragedii.
Moje bývalá spolužačka Věra a jediná moje kamarádka až  do  stáří pozvala  mne  na  dovolenou  do  města  mého dětství - Kouřimi.
   
Když jsme  v  Kouřimi  bydleli,  přátelili  se  s rodinou Borovičkovou.  Proto   jsem   navštívila  paní   Borovičkovou, která v  té době zde byla jen s Mirkem a Vláďou. Když už jsem měla odjet domů, dozvěděla jsem se, že zavřeli Mirka a paní Borovičkovou.
  
Znala jsem synovce, bratrance kluků.  Půjčila  si  kolo a jela do Horních Chvátlin,   říci  co se stalo. Druhý den jsem jela domů.
Po roce 1983 jsem byla po operaci ledviny v Mariánských lázních. Setkala se zde s Olgou Smíškovou, byla z Kouřimi. Ptala jsem se na Vaška  Machůrku,  ovdověl, byla jsem vdovou už několik  let. Napsal a jezdila jsem do města mého dětství, devět let. Pomáhala mu dvakrát stěhovávat. Jezdil také k nám , bydlela u mě moje maminka. Ráda si s Vaškem povídala o době, kdy válka byla ještě v nedohlednu.
  
Potom  jsem se dozvěděla  jak to dopadlo s Borovičkovými.  Paní Borovičkovou  zavřeli  do  koncentračního  tábora  ve  Svatobořicích  a  Mirka  do  Kounicových  kolejí. Pan Borovička  se  skrýval u Prahy v  zahradnictví   Strnada. Když se tajně  objevil u Vaška, mockrát se chtěl udat. Vždy mu to rozmluvili. Vyvraždili  by  celou rodinu i příbuzné.
Vyprávěl Vašek:  Celou války,  každý  týden   jsem  vozil na dráhu nebo poštu dvoukilové balíčky s jídlem, pro tetu a Mirka. Velmi často přišly zpět plesnivé. (Měl ve Chvátlinách hospodářství a proto si mohl balíčky dovolit). V té době bylo vše na potravinové lístky. To bylo jen na přežití, abychom neumřeli hlady, ale každý tuto dávky dostal.
Vrátili se všichni tři.

Po válce přišel Mirek pěšky s ranou na zádech, jako když mu na ně   spadl  hořící  trám. Několik let žil s rodiči  v bývalé  kovárně  na  „Starém  Městě“.   Při  záchvatech   které  míval,  zadrátoval  celý průjezd.
Když nědy přišel  Vašek na návštěvu s rodinou. Nenáviděl a vykazoval moji manželku a dceru. Teta pak chodila raději k nám. Jak dlouho žil s rodiči nevím. Končil  v  psychiatrické léčebně na Hrádku u Kouřimi.
 
Několik slov ke  Kounicovým  kolejím.

Lidé doufám, že Němci. Kupovali  si  vstupenky jako do divadla, aby se mohli dívat na popravy. Při popravách se bavili a smáli.
       
Mirek byl  asi  nějakou  ženou nucen se na popravy dívat. Proto ta nenávist k ženám. Muselo to tam být strašné.
                                                                           
N. Stejskalová



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.