ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Vojna v padesátých létech

Naďa Malá 10:16 0 komentářů

Naše studium na letecké specializaci bylo posledním rokem letectví v Praze na ČVUT. Vojákům se podařilo prosadit sjednocení studia na vojenské technické akademii v Praze, která pohltila civilní techniku. Přemluvili pražské profesory, aby přešli do Brna.

Vojna v padesátých létech
 
Naše studium na letecké specializaci bylo posledním rokem letectví v Praze na ČVUT. Vojákům se podařilo prosadit sjednocení studia  na vojenské technické akademii v Praze, která pohltila civilní techniku. Přemluvili pražské profesory, aby přešli do Brna.
Peškovi slíbili generála, měl tam přejít i Šolín, o Hajna nestáli.

Dost odpornou hru sehráli s námi. Dostali jsme povolovací rozkaz do Brna. Tam nás zavedli do Kounicových kolejí, měli medové řeči. Pravili, kdo z vás má po ojně? Přihlásil se jeden. Kdy jste byl na vojně? V roce 1947, na šest měsíců. Tak to zapomeňte. Nabízíme vám studium s hmotným zajištěním, solidním stipendiem a součastně vykonanou presenční službou. Nebyli tam jenom letci, dokonce jich byla malá hrstka, jen absolventi kursu nebo specializace.

Rozdali formuláře přihlášek. Zdrcující většina se domnívala, že jde jen o zjištění zájmů. Pak byl ukázkový  oběd. Po obědě sebrali „dotazníky“, pravili, aby vystoupili ti, kteří nepodepsali. Vystoupili jsme všichni, co už absolvovali. Ostatním řekli, od této chvíle jste vojáci, vztahuje se na vás ustanovení řádu. Máte čtrnáct dní dovolenou k uspořádání svých osobních a rodinných vztahů a pak nastupujete do výcvikového tábora. Byli jsme šokováni, tak nějak se verbovali nováčci ve středověku! Bylo nás asi pět, šli jsme na velitelství. Žádali jsme přijetí u  náčelníka – byl jim generál Lomský. Přijnul nás jen jeho pobočník, Lomský byl ve druhé místnosti. Následovala debata jak v Kocourkově. My jsme řekli pobočníkovi své, on to došel říci Lomskému a přinesl nám jeho odpověď. V podstatě šlo o dvě stanoviska. My jsme chtěli, aby nás přijmul jako asistenty k našim profesorům. Lomský navrhoval abychom nastoupili do čtvrtého ročníku a skládali druhou státnici v Brně.

A pak odsloužili rok bez závazku k  armádě. To pro nás bylo nevýhodné, protože skladba studia byla v Brně jiná, takže bychom skládali některé zkoušky podruhé. Kromě toho jsme  vyslovovali pochybnosti o kvalitě leteckého studia v Brně, to se plně potvrdilo, některé obory se  příliš  nelišily od toho, co se učilo v Mikoláši, jak jsme později zjistili. Lomský náš návrh odmítl. Jistě, protože asistentská místa už měli dávno  posichrované  Brňáci. Pro nás bylo výhodnější v tom roce složit štaci, jít na vojnu a sloužit dva roky, než ve stejný čas, rok piglovat lavice a rok být pod kuratelou lidí, kteří Pražáky zvláště letecké specialisty nemilovali. To nám nakonec potvrdil jak Pešek, který nakonec zůstal mimo armádu i Šolín, kterému dělali v Brně dva roku, co mohli nejhoršího.

Až po létech jsem se dozvěděl, že Šolín mne žádal jako asistenta. Škoda, že jsem nevěděl,  že se dožil devadesátky a že jsem ho nenavštívil, abych mu poděkoval  za snahu mi pomoci.
 
 
                                                                                                                                                                                                                 Ing. Jiří Pergl.