Svatební střípky časů minulých

František Schmíd 11:31 1 komentář

Jak to dříve chodívávalo.

Největší sedlák ve vsi vdával dceru. Nebyla sice nejmladší ani krásou nevynikala, zato byla bohatá. Na oddavky v městečku byl vyzdoben žebřiňák a pro novomanžele byl objednán arcibiskupský kočár.
Čas odjedu se blížil, ale kočár nikde. Konečně se dočkali. Kočár přijel a na kozlíku seděl švarný kočí s viržínkem v puse, seskočil a otevřel dveře kočáru. Svatebčané se vyhrnuli ze statku a nevěsta zamířila ke kočáru. Kočí ale položil bič přes dvířka, přehodil viržínko do koutku a pravil: "Halt, teta, šup na žebřiňák. Copak nevidíte, že je to kočár pro nevěstu?" Tento výrok způsobil, že se mu nedostalo slíbené odměny a ve vsi škodolibí sousedé měli dlouho o čem povídat.

Dříve k mnohým svatbám patřil dohazovač, který dával páry dohromady a byl poměrně váženým občanem. Toto "řemeslo" se dědilo a bylo výnosné. Někdy se ovšem dohozené manželtví nevyvedlo a dohazovač se stal hromosvodem.
Náš dohazovač zdědil funkci po chalupě a první akce nebyla vůbec úspěšná.
Dostal "zakázku" oženit starého mládence, který hospodařil sám na statku.
Příbuzní pověřili dohazovače, aby mu sehnal nevěstu.Nabídla se dívka z městečka, která byla sice hezká, ale ženiši se nehrnuli, protože měla poměrně ostrý jazýček. To se na svatbě zatím neprojevilo a ani odměna prostředníkovi nebyla zrovna velká.
Žena dohazovače nebyla spokojená, a proto ho po čase poslala k novomanželům s tím, že by třeba ještě něco "káplo". Hospodář zrovna ve stodole mlátil cepem slámu. Dohazovač spustil: "Pozdrav pánbůh, hospodáři! Tak jak se vám to manželství vyvedlo?" Chlap vyvalil oči a s cepem se hnal po nešťastníkovi a hulákal: " Ty se sem opovažuješ ještě lézt, když jsi mi dohodil takovou potvoru?" Dohazovač upaloval a málen skončil v rybníce na návsi. Takže každý den neměl dohazovač posvícení.


Komentáře
Emil Buchta
To já měl jistou dobu - úplně jiné dilema. Amatérský muzikant z města a ta co mi ihned padla do oka, byla z vesničky o cca 450 obyvatelích. Z vesnice jsem pocházel i já, takže v tom problém nebyl ! Co mi ale vrtalo hlavou, byly natolik sousedské vztahy, že z ročníku mé nastávající manželky, se jen ona a spolužačka s níž vyrůstala , se provdaly za "přespolní" mladíky .Nevím o žádném případě nějaké vrozené vady, nebo jiného postižení, ale stejně dodnes nechápu, jak to mohlo fungovat ? Svým způsobem to "vyvrací" případ dvou párů mých spolužáků, co spolu žijí v harmonickém manželství už téměř 50 let....
Já to "dotáhl" díky náhlému úmrtí manželky na pouhých 44 let.
E.b.
13.6.2015 14:22:29