Štěstí, jak to vidím já!

Jméno Příjmení 11:28 0 komentářů

Co je štěstí? Pro každého něco jiného, ale pro všechny určitě zdraví!

Pro mne má několik podob, tak, jak šel život. Za prvé je štěstí, že jsem se narodila, tak úžasné ženě, jako byla moje maminka Vilemína. To jsem v té době ještě nevěděla, ale celý život jsem čerpala z její výchovy, příkladů a  z celoživotních zkušeností  dosud čerpám.
   Po letech štěstí druhé, narození mé první dcery Ireny. Nemůže nic více naplnit ženu štěstím, než to když po všech útrapách vezme do náručí svoje zdravé dítě. Mnohokrát v životě jsem čelila těžkým životním nástrahám a problémům, ale vždy myšlenka na dceru mne posílila a vše jsem s Boží pomocí šťastně překonala. Dalším štěstím bylo narození syna Petra, kterému visel život na vlásku. Díky zdravotní sestře a Bohu, jsem vše šťastně překonala a žijeme společně šťastně dosud. Další štěstí bylo narození druhé zdravé dcery Veroniky. Tolik štěstí najednou však netrvalo dlouho a navštívilo mne neštěstí v podobě smrti manžela Milana. Starost o 3 děti ve věku 16,9,8 let byla mým hnacím motorem, zajistit dětem život, jako v úplné rodině. Zde byla opět moje, již zmíněná maminka, která mi byla vždy na blízku pomocí fyzickou i psychickou.
    Vidíte, jaké jsem měla štěstí! Po roce jsem potkala životního přítele Pepíka , který mým 3 dětem a později i vnučkám Terezce a Adélce byl příkladným otcem i dědečkem. To byl velký a cenný dar – vlastně         Štěstí!
   Vidíte žádný majetek, peníze, cestování, ale životní partner a rodinná pohoda, zdravé děti i vnoučata. Opět velké neštěstí, vleklé zdravotní problémy manžela a posléze smrt. V tom všem životním propletenci jsem se mohla spolehnout na své 3 děti, které mi byly v mnohém nápomocny a oporou, a jsou dosud! To je štěstí! V tom všem smutku bylo štěstím, narození zdravého vnoučka Tomáška ke dvěma již vnučkám.  Všechna tři Zlatíčka jsou mým největším štěstím, protože zdravé děti jsou nejen dar, který ničím nezaplatíte, ale štěstí!
  Nebudu říkat poslední,protože věřím, že tady ještě nějaký čas pobudu a potkám přítele  s kterým prožiji zbytek života. Myslela jsem si, že je štěstí, mít dobré kamarádky, ale zmýlila jsem se v některých, které po letech se staly až mými nepřítelkyněmi. Na štěstí mezi nimi byly takové, které mi v životě nezištně pomohly a zůstaly mými přítelkyněmi a oporou až za hrob. Do své smrti jim za to budu vděčna a budu je ctít a vzpomínat na ně s láskou. Za všechno šťastné přátelství jsem vděčná Lídě, Irče , Miladě , Anči a Květě, mojí milé švagrové Jáře. S vděčností a láskou dnes již mohu jen vzpomínat na svoji kmotru Lojzičku a biřmovací kmotru tetu Bednářovou, paní Knéblovou hospodyni z fary, zachránkyni Pepíkova života dr. Lipárovou a své manžely Milana a Pepíka.
 Vidíte, že štěstím jsou nejen vynikající přátelé, to pravé je zdraví a zdravé děti, které to štěstí rozdávají. Přes velké těžkosti a problémy v životě, který jsem zatím prožila si cením svého zdraví a to je Štěstí! Když vše zrekapituluji, mám při vší smůle vlastně  štěstí hodně, za které jsem vděčná a vše ostatní přijímám s pokorou a díkem.
Život je krásný a krátký, proto si važme každého dne a vždy si najděme v něm kousek ŠTĚSTÍ, obohatí nám to další dny!