ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Generál Patera

Naďa Malá 10:30 0 komentářů

Zpráva o vypuknutí pražského povstání jsem obdržel odpoledne 5. Května 1945 v osadě Neubuz, jihozápadně od Vsetína na Moravě. 1. Čs. Samostatná brigáda, u níž jsem byl náčelníkem štábu, obdržela právě útok německé tankové jednotky, kterou jsem při pronásledování někde v pohoří Javorníků obešli a která se nyní snažila probít mezi našimi jednotkami na západ. S pomocí sousední sovětské jednotky jsme ustupující fašisty rozprášili.

Generál Patera vzpomíná.
 
Zpráva o vypuknutí pražského povstání jsem obdržel odpoledne  5. Května 1945 v osadě Neubuz,  jihozápadně od Vsetína na Moravě.

1. Čs. Samostatná brigáda, u níž jsem byl náčelníkem štábu, obdržela právě útok německé tankové jednotky, kterou jsem při  pronásledování  někde v pohoří  Javorníků obešli a která se nyní snažila probít  mezi našimi jednotkami na západ. S pomocí sousední  sovětské jednotky jsme ustupující fašisty rozprášili.

 Zpráva o povstání  se rozlétla bleskem  po všech jednotkách. Jak rádi bychom spěchali Praze na pomoc, ale museli jsme o postup stále bojovat. Přesto tato radostná zpráva jakoby dodala  našim vojákům  další sílu a odhodlání k boji a tak jsme už  6.května dobyli Holešov. Zde jsem také dostal první zprávu o své rodině, žel rok starou.

Z Holešova  jsme se  přesunuli přes Hulín – Kroměříž a Kojetín  do prostoru jižně  od Prostějova s úkolem obchvátit jednotky Wehrmachtu, silně bránící  křižovatku  Prostějov. Během této akce došla večer 8. května zpráva, že v Berlíně byla podepsaná kapitulace Třetí říše.

V osadě Hrušky, kde jsem  byl  se svým štábem a části našich jednotek společně a jednotkami rumunskými, se o půlnoci, kdy měl být zahájen klid zbraní, rozpoutal neuvěřitelný ohňostroj. Všichni vojáci z velké radosti nad koncem války stříleli ze svých zbraní do vzduchu. Je neuvěřitelné, že při tom nedošlo k nějakému zranění.

Náš průzkum  zjistil k ránu, že jednotky maršála Schörnera , který neuposlechl příkaz ke kapitulaci, zanechali na místě těžké zbraně a snažili se všemi prostředky urychleně ustoupit na západ. Do amerického zajetí. Pronásledovalo je  jistě  špatné svědomí za všechny  zločiny ,které sovětskému svazu, Polsku i u nás  fašističtí hrdlořezi napáchali. Pronásledovali jsme je přes Boskovice a Svitavy na Poličku a bojovali s  ustupujícími  skupinami ještě 10. května.

Každého z nás  těšil pohled na tisícové kolony německých zajatců, kteří ztratili nimbus německých nadlidí a zkroušeně se ubírali do země, kterou z takovou pýchou  a vědomím o své nadřazenosti chtěli dobýt – o sovětského zajetí.

Odbočil jsem  ze Svitav na Litomyšl, abych získal od kamaráda německých vojáků, mnohé již různě  převlečených do civilu . Vzali jsme všichni  pro jistotu do rukou samopaly. Získané zprávu o mé rodině byly staré půl roku, ale co se všechno  mohlo  za půl roku stát.

Do prostoru Uhřiněves   jsme dorazili 13. května  večer a zde jsme se připravovali na slavnostní pochod.
14. května zajel jsem se svolením velitele sboru armádního  generála Klapálka přes stále jásající Prahu do Unhoště kde jsem  se více než po 5 létech setkal se svou rodinou.

Vážím toho, že  jako  příslušník  1. čs. Samostatného armádního sboru v SSSR, bojujícího po boku a za neustálé pomoci Sovětské armády, jsem mohl poznat její bojové mistrovství, mimořádnou obětavost všeho sovětského lidu a nesmírnou vůli po vítězství nad fašizmem, projevované velkolepým hrdinstvím sovětských vojáků. Sovětský svaz nesl na svých bedrech hlavní tíhu druhé světové války. Ztratil při ní 20 milionů obyvatel, jen při osvobozování naší vlasti padlo  144 tisíc sovětských občanů. Sovětský svaz tak jasně prokázal, jak upřimně to myslel a nabízenou pomocí v roce 1938.

Srovnáme-li s touto nepopíratelnou skutečností zrádné jednání Anglie a Francie, která místo smlouvou nám zaručující pomoci nás donutila k mnichovské kapitulaci, pak se nikdo nemůže divit, že jsme se z toho po válce  vyvodili jedině možné důsledky.
Aby již nikdo více nejednal o nás bez nás nastolili jsme lidově demokratické zřízení, zařadili se do  socialistického  tábora a uzavřeli pevnou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci se Sovětským svazem, s nímž bojujeme společně o to, aby již nedošlo k další válce, abychom mohli žít v míru!
                                                                            Gen.por.František Patera
Zemřel 1986.