Dopis prababičce z vojny v roce 1985

Naděžda Stejskalová

Ahoj pra-babi. Píši ti ze zeleného prostředí. Zatím to tu jde, babi. Jsem zařazen ve velitelské četě jako velitel družstva.To je řazení jen na papíře, jinak dělám písaře na štábu, budu se učit psát na stroji. Zatím jako bažant dělám pořád jen rajony, drhnu parkety, zametám listí, utírám prach, topím v kamnech, vybírám popel a odnáším odpadky.

Dneska máme  „PŠM“ to je politické školení mužstva, moc mně ta politika nebaví. Odpoledne do  stráže, budu dozorčí naší čety. Dostanu červenou šňůru,   patronu  „ zlatou a píšťalku“, abych mohl  písknout ráno budíček. Jinak to jde, jídlo ujde, máme novou kuchyň.

Babi brzy se uzdrav. Po novém roce možná přijedu domů. Tak se snad uvidíme.
A až přijedu za ty dva roky, tak mi upečeš lívance  s cukrem  skořicí  a vdolky pečené na plotně s jablky, tvarohem a smetanou.
   
Moc se těším, až už budu doma.
                                                                                  Ahoj, vojín Vašek
Jihlava  4. 11. 1985
 

Tento dopis jsem našla a přepsala v roce  2019. Za  dva  dny bude mne 94 a tobě  53  let. Ty už jsi dědečkem a já praprababičku. Pokračovala jsem po Tvé prababičce i já v pečení hlavně vdolků. Na které  přišla,  když  přijela  praneteř ze Singapuru a prohlásila, že takové vdolky  nepečou  nikde na světě. Bohužel dnes už se nepečou ani v Čechách.  Lívance   se   pekly na plotně na  litém  plátu,  který se mazal kůží  od  špeku.  Po  upečen  potřel  máslem  a namočil  do  skořicového  cukru.  Dnes už nic takového nezvládají ani moje ruce.
                                                                                           N. STEJSKALOVÁ