Základní škola v 80. letech

Za socialismu byl systém vzdělávání v mnoha věcech podobný současnému systému, ale v některých bodech byl zásadně odlišný oproti současnosti, a to jak na základních, středních i vysokých školách.
Výuka na základních školách byla jednotnější než dnes. Vše se řídilo přesně stanovenými osnovami a školám chyběla větší míra samostatnosti. Učilo se podle stejných učebnic, které byly schválené státem a žáci po celé republice se učili víceméně stejné informace. Výuka byla postavená hlavně na klasickém systému, kdy se žáci učí veškeré učivo nazpaměť. Ve školách byl kladen velký důraz na kázeň. Zatímco dnes se můžeme čím dál častěji setkávat s diskusí v hodinách, tehdy to tak zdaleka nebylo a platilo, že učitel má prostě pravdu.
Vzdělávání bylo výrazně ovlivněno tehdejším režimem. Děti se běžně účastnily různých politických akcí, jako například oslavy prvního Máje nebo Vítězného února. Děti se už od útlého věku zapojovaly do pionýrské organizace. Šátky, odznaky a hesla patřily k běžnému školnímu prostředí. Vzhledem k tomu, že v tuto dobu probíhala tvz. Studená válka, se žáci účastnili branných cvičení, kde se učili, jak si nasadit plynovou masku nebo třeba házet granátem
Systém byl pevně ovládaný režimem, a tudíž zasahoval nejen do života dětí, ale i práce učitelů. Moje babička, která tehdy učila, mi třeba prozradila, že její kolegové, kteří na rozdíl od ní vstoupili do Komunistické strany Československa, pobírali o nějakou tu korunu vyšší plat a další pracovní benefity.
Do problémů se ale kvůli politickým názorům nedostávali jen učitelé, ale i studenti, kteří měli v rodině někoho, kdo nesouhlasil s režimem. Mojí mámě dokonce nechtěli komunisté dovolit studovat na gymnáziu, protože její bratranec v srpnu 1989 zběhl z vojny a utekl do Rakouska. Na školu se nakonec dostala díky tomu, že se za ni přimluvila ředitelka školy, kde učila moje babička, tato ředitelka byla samozřejmě členkou komunistické strany.
Vzdělávání bylo za socialismu podfinancované a učitelé vydělávali poměrně málo oproti třeba horníkům nebo jiným podobným profesím a vlastně dodnes se jedná o něco, co se ještě nepovedlo tak úplně dohnat a na rozdíl od jiných zemí se zde na učitelskou profesi nedívá jako na prestižní povolání, což je do jisté míry právě pozůstatek socialismu.
Celý tento systém nebral příliš ohledy na individualitu jednotlivých studentů a jejich potřeby. Z dnešního pohledu je vidět, že vzdělávání bylo silně zaměřené na vychovávání lidí, kteří nepřemýšlí samostatně.
Když se podíváme, kam jsme se od pádu komunismu posunuli s oblastí vzdělávání, tak je zde nyní mnohem více individuality a trochu méně učení nazpaměť. Taktéž je dobře, že se mnohem více debatuje a není to jenom o tom, že učitel má stoprocentní pravdu.
David Girgle, Gymnázium Brno-Bystrc