Pěší pouť do Santiaga de Compostela

Na jaře roku 2017 jsme ve farním sále v Boskovicích přivítali pana Karla Dvořáčka, který tuto pouť vykonal pěšky z Boskovic - přišel na pozvání našeho Klubu seniorů Klas v Boskovicích. Psala jsem o tom tehdy do místního Zpravodaje a v dnešním nevlídném počasí bych se ráda o jeho zážitky podělila i s vámi.
Celá dlouhá cesta mu trvala asi 3 měsíce a jak říká - změnila mu život... Jedna z otázek byla - proč ji šel?
... "Abych si srovnal v hlavě svůj život..."
Pan Dvořáček vedl s bratrem Vatru - byl sportovec - takže chtěl při své pouti spojit přírodu a duchovno. První den se loučil s lidmi, které znal a došel až do Chlébského, kam jezdil s dětmi na tábor. Přespal pod širákem - byl bez plánu a neměl ani vařič, jen nějaké peníze.
Jak šel přes Evropu v roce 2016?
Jednu trasu sám a pak už po Svatojakubské cestě - tam jdou i invalidé... Po týdnu spaní pod širákem došel do Českého Krumlova a tam na informacích dostal mapu Svatojakubské cesty... Když došel někde do kostela - měl na krku mušli, lidé mu ihned začali pomáhat - aniž by je oslovil...
Dostával po cestě jídlo i kapesné - říká přes Bavorsko to byla cesta nebem. Spával na senících, občas ho někdo vzal přespat domů - spal i v klášteře, v kostele, na ubytovnách a hodně se díval kolem sebe.
Ve Švýcarsku šel z 25% polňačkami, zbytek po silnici. Jednou spal v roští asi 100 metrů od silnice, ráno zjistil, že má všude velké slimáky. Potkal ho mladý chlapce, pozval ho domů. Mohl se tam vykoupat, chlapec mu všechno vypral, zbavil slimáků - podle mne ho potkal "andělíček..."
Švýcarsko je bohatá země, Francie chudší, víc vylidněná - ale denně šel asi 30 km, došel až do Le Puy a tam získal průkaz poutníka.
Ve Francii jezdilo po silnici moc aut - kamion mu sfoukl brýle, naštěstí šla dívenka a zvedla mu je /andělíček?/ - on by je nenašel. Pak v blízkém městě mu je optik zdarma opravil - měl je bez obrouček, musel si je přidržovat...
Otázka: "Jak cestu snášel...?
"Kdybych šel jen sám za sebe, tak to nezvládnu, jenže toto byla cesta lidí, kteří mi pomáhali jak finančně, tak i modlitbou".
Z Le Puy byla cesta připravená - už věděl, kde bude polévka, kde ubytovna. Jednou z cesty zbloudil, ale zase viděl jiný starý ráj a přírodu - za 2 dny už viděl francozské dědinky a to mu bylo psychicky moc dobře...
Když dorazil do Santiaga, boty se mu už začaly párat, ale vzpomínal na všechny úžasné lidi, které potkal a uvědomil si, že jde za ně všechny i za ty, od kterých měl inspiraci...
Po celou cestu měl růženec a skautský šátek, všude byly otevřené dveře i srdce - dá se říct, že cesta Evropou byla pro něj cestou nebem...
Do Santiaga došel přesně 25. července 2016 na svátek svatého Jakuba - zde se vždy čte seznam poutníků, kteří v ten den právě přijdou a rozezní se zvon...
Celá Evropa ho přesvědčila, že lidé jsou úžasní a dobro tak veliké, že to tu trochu občasného zla přemůže.
Pan Dvořáček nám ukázal i diplomy, které tam obdržel a dokonce i boty, v kterých šel i mnoho fotografií...
Za jeho poutavou přednášku ho všichni posluchači srdečně odměnili potleskem a do svých domovů si odnesli veliký obdiv, co dokáže všechno vykonat samotný člověk...
Při své cestě spal pan Karel Dvořáček 45 nocí pod širákem, 12 nocí u dobrých lidí, zbylé v kostelích, klášterech a ubytovnách...
PS. Kdybych byla o mnoho let mladších, tak bych moc ráda také tuto pouť vykonala, ovšem nevím, nevím, skutečně nevím zda bych ji zvládla... ?