Babiččiny vzpomínky na letní prázdniny

Když jsem svou babičku poprosila, aby mi vyprávěla o něčem, na co ráda vzpomíná, ihned spustila, jak jako dítě trávila prázdniny.

Když byla ještě malá, jezdila má babička spolu s rodinou v letních měsících k tetě na Vysočinu do Bohuňova u Bystřice nad Perštejnem. Jeli vlakem až navečer, potom, co rodiče přišli z práce. Na nadcházející týden či dva se vždy těšila.

Teta bydlela v pěkném rodinném domě na konci vesnice kousek u lesa, kam děti často chodily ať už si hrát nebo sbírat borůvky a houby. V lese pokaždé hledaly studánku, a u ní si pak vyprávěly různé pohádky. Když nasbíraly houby, teta udělala výbornou polívku, a pokud to byly borůvky, co jí přinesly, tak je použila na ty prý nejlepší borůvkové knedlíky. Ty si pak děti vzaly s sebou, sedly si na žebřiňák, kde je natotata spořádaly a ještě nějakou chvíli se po nich oblizovaly.

Když už jsme u toho žebřiňáku, tak je vhodné zmínit, že kromě skotačení, museli všichni pomáhat – nejčastěji se jednalo o pomoc při žních nebo pasení krav, koz a hus. Vzpomínala na prosluněné dny, kdy tatínek sekal obilí, maminka je odebírala a malá babička kladla povřísla, což jsou specifické provazy, které slouží ke svazování snopů. Když se nepracovalo na polích, tak šla pást krávy, říkala totiž, že husy by byly pod její úroveň. Babička dávala na zvířata pozor, aby nesnědly něco špatného. Večer je teta podojila a mléko dala do komůrky. Ráno se opatrně sebrala vrstva smetany, a z ní se potom stloukalo máslo.

Ve volných chvílích chodily děti buď k potoku, kde kluci lovili raky, anebo k rybníku, kde se až do večera všichni cákali ve vodě. Byla to paráda.

Přijde mi skvělé, že si člověk dokáže uchovat zrovna takovou pěknou vzpomínku a těšit se z ní i následující roky. Toto je ukázka toho, že dětství, ať už se člověk narodí v jakékoliv době, je v porovnání se zbytkem života stále čas bez starostí a štěstí.