60 let České televize

Soutěžní téma „Jak jsem potkal televizi“ vyhlásila Národní kronika u příležitosti 60. výročí zahájení pravidelného televizního vysílání v Československu. „Šla jsem příkladem,“ říká v nadsázce ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků. „Vždyť jsem v televizi desítky let pracovala, a jenom moje vzpomínky by vydaly na stovky příspěvků do Národní kroniky,“ dodává.

Lidé zavzpomínali na své první televizní přijímače, oblíbené televizní pořady i umělce. Přišly také veselé i smutné příhody, které by se bez televize nestaly.

Vítězové soutěže

Vyhlášení výsledků soutěže a ocenění autorů poběhlo 29. listopadu 2014 v prostorách České televize v Praze na Kavčích horách.

Nejvíce odbornou porotu složenou ze zástupců Nadace Charty 77/Konta Bariéry (Jindřich Štěpánek, Indra Vostrá a Božena Jirků) zaujal příspěvek Františka Lhotského (ZDE). Ten pro Národní kroniku zavzpomínal na svoje první setkání s televizí snad ze všech možných úhlů pohledu. Popsal, jak v roce 1948 na Mezinárodní výstavě rozhlasu (MEVRO) poprvé viděl televizní přenos, jak se později setkal s televizním přijímačem zblízka při práci pro podniky TESLA, i jak se zúčastnil televizního natáčení. A protože už v soutěži Národní kroniky jednou zvítězil, čekala na něj první cena tentokrát v podobě prohlídky pražského Rudolfina a dvou vstupenek na koncert dle vlastního výběru. Dar pro vítěze věnovala České filharmonie v čele s generálním ředitelem Davidem Marečkem. Česka filharmonie se stává partnerem Nadace Charty 77 a projektu SenSen – Senzační senioři.

Celkem odborná porota ocenila pět autorů. Druhé místo obsadil a tabet jako odměnu získal Jan Malý, který do Národní kroniky uložil svoje vzpomínky na počátky televizního vysílání očima lodníků na Labi. Na třetí místo se dostal František Schmíd, autor hned sedmi televizních příhod. Dvě zvláštní ocenění porota udělila ještě paní Libuši Münsterové a paní Gabriele Kopcové.

Všichni ocenění autoři dostali knihu o historii České televize, DVD se seriálem ČT Vyprávěj, či s oblíbenými televizními Bakaláři.  Čekala je také komentovaná prohlídka zpravodajské budovy České televize a zúčastnili se živého vysílání Studia 6 Víkend. Záznam naleznete ZDE v čase 141:15.

Vzpomínky osobností

Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry, už svůj příspěvek na téma Jak jsem potkal televizi má (ZDE).

Písemnou vzpomínku na svoje setkání s televizí vložili do Národní kroniky také například prozaička, esejistka a novinářka Tereza Brdečková nebo reportér, spisovatel a scenárista Josef Klíma.

Jo, to bejvalo

Počátky televizního vysílání
Jan Zelenka | 2. 12. 2017 | Číst dál...

Rampepurda

Je to kamarádovi, který pracoval v ČT
David Kettner | 20. 7. 2016 | Číst dál...

Volynští Čechové a moje babička

Můj příspěvek do národní kroniky pojednává o babiččině návratu po roce 1946 (dohoda o právu občanů české a slovenské národnosti žijících v bývalé Volyňské gubernii na reemigraci) do české, milované vlasti z rodné Volyně (na území dnešní Ukrajiny). Babička také vypráví, co zná z rodinné historie. Od pradědečka který se na Volyň vydal za "kouskem hlíny" v roce 1868, přes babičky dětství, až po balení a cestu do Česka (když byla babička jen o pár let starší, než já dneska - na vdavky). Využívala jsem také informace z knihy Jaroslava Vaculíka Dějiny volyňských čech, z internetu a hlavně z časopisů českých Volyňáků, které má babička ze vzpomínkových srazů.
Eliška Kurcová | 7. 11. 2015 | Číst dál...

Pánská móda kdysi

Jaká úskalí přinášela móda před více jak 50 roky
František Schmíd | 2. 2. 2015 | Číst dál...

Jak mne televize minula

Místo sledování TV - trénink na maratón. Výsledek: celý život kondičním běžcem, v 67 letech se chystám na Mistrovství světa v horských bězích...
Oldřich Čepelka | 22. 1. 2015 | Číst dál...

Ježíšek před 70 roky

Objevený dárek před vánocemi
František Schmíd | 20. 12. 2014 | Číst dál...

Výhra

Vzpomínka na moje krásné sobotní podvečery u operetních melodiích,které se s bratrovou výhrou změnily ,v podobě hudební skříně se zabudovanou televizí. Kterak jsem tuto změnu prožívala ve svých čtrnácti létech, také o mnoho let později. V závěru skutečnost provoněná nostalgií.
Květa Pokorná | 2. 11. 2014 | Číst dál...

21.srpen 1968

Jak jsme prožívali okupaci.
František Schmíd | 11. 10. 2014 | Číst dál...

Letecká příhoda na letišti v Pardubicích

Katastrofa pilota Milana na letišti v Pardubicích.
Jiří Kurz | 4. 2. 2014 | Číst dál...

Deštník a televize

Ale i po staru se dalo žít
František Schmíd | 21. 1. 2014 | Číst dál...

Kouzlo vyprávěčů

Pan Menšík to prostě uměl
František Schmíd | 8. 1. 2014 | Číst dál...

Jak jsem se poprvé setkala s natáčením do televize

O natáčení příspěvku do sportovní rubriky
Ivana Zelenková | 19. 12. 2013 | Číst dál...

Šedesátiletá vzpomínka

Vzpomínka mé mamky na (možná) první televizi v Turnově
Ivana Zelenková | 19. 12. 2013 | Číst dál...

Televize mých prarodičů

Sledování spartakiády v televizi, první barevná televize.
Petra Květoňová | 25. 11. 2013 | Číst dál...

Dědova vzpomínka

Společné sledování hokejových zápasů v televizi
Petra Květoňová | 25. 11. 2013 | Číst dál...

Babiččina vzpomínka na první televizi

Společná setkání při sledování první televize, oblíbené pořady v minulosti i v současnosti
Petra Květoňová | 25. 11. 2013 | Číst dál...

Naše či sovětská televize?

Jaká byla televize v Sovětském svazu
František Schmíd | 21. 11. 2013 | Číst dál...

Ohrožené studium

V roce 1957, kdy mně bylo 15 let, se v naší malé vesničce "objevil" druhý trelevizor. Ten první měla rodina pana Hynka, ten druhý objednal pro místních 125 občanů tehdejší Místní národní výbor. Úřad byla bývalá dřevěná chata a tu vybavili pro "večerní vysílání" třikrát do týdne jednou lavicí a několika židlemi navíc. Pokud byl zajímavý pořad, my, omladina, jsme seděli venku na zábradlí a nakukovali na obrazovku oknem. Moc jsme z programu neměli, obrazovka byla malá, však víte. A protože můj tatínek byl v té době tajemníkem MNV, byla jsem "na televizi" častěji (ano, protekce...). A stalo se, že já, tehdy na gymnáziu premiantka, jsem začala nosit špatné známky. Tu z dějepisu, tu z deskriptivy. Dokonce jsem sama na sebe složila říkanku: "Na televizi stále je a kdo jí potom nalije do zabedněné hlavičky deškripci, děják celičký". Všechno jsem ale brzy napravila. Za mého dětství se v naší vesnici pořádaly pěkné bály, maminky měly krásné šaty, tombola se nekupovala - pekly se hlavně dorty, byly i další ceny co kdo přinesl. Jednou do roka přijel pojízdný biograf. Maminka nařídila vyleštit boty a mohly jsme se sestrou jít "za kultůrou". O Velikonocích jsme chodili průvodem po vesnici "řechtat" a pomodlit se u starého dřevěného kříže a u malé zahrádky s novým křížkem... A maminka vyprávěla, že když byli mladí, tak hráli několik let i ochotnické divadlo. Proč se o tomto všem zmiňuji? Vesnička žila svým životem, možná "kulturnějším", než po příchodu televize. Ale rozhodně televizi nezatracuji a to ani dnes: kdo se chce poučit, něco víc poznat, najde plno pěkných pořadů - ale musí hledat! Přiznám se vám: pro mne je stejně největším potěšením - a to od mala - mít v ruce pěknou knížku...
Jaroslava Tůmová | 20. 11. 2013 | Číst dál...

Medajlon

Medajlon nebo mejdan?
František Schmíd | 18. 11. 2013 | Číst dál...

Důdoprdo

Školení za socialismu
František Schmíd | 14. 11. 2013 | Číst dál...

Televize sdílená, ztracená a zděděná

Televize pohledem dítěte v 60-tých letech, dospívající slečny /20.-21.srpen 68/ a téměř dospělé /r.68 a dále/
Zuzana Bartošová | 11. 11. 2013 | Číst dál...

Jak jsem nekoupila televizi

Koncem padesátých let jsme se celá rodina složila na zakoupení televize naší, tehdy už ovdovělé babičce. V Třebíči, kde babička žila (a zřejmě tehdy i ve všech ostatních městech), byl k mání jediný typ aparátu. Tím pádem odpadl problém s výběrem, takže bylo možno svěřit pomoc s nákupem pubertálnímu rodinnému benjamínkovi, potažmo mé maličkosti. S patřičným časovým předstihem (aby se na nás dostalo, protože předchozího dne mi prodavač řekl, že mu dodají maximálně pět kousků), vyzbrojeny potřebným obolusem a od souseda zapůjčeným dvoukolákem, jsme se vydaly s babičkou do místní ELEKTRY. Na krásném velkém třebíčském náměstí se tehdy nacházely snad všechny obchody města. Když jsme míjely zelinářství, všimnula si babička, že jim dovezli nové brambory a zatím se na ně ještě nenasbírala obvyklá fronta. Vzaly jsme jich tedy pár kilo a pokračovaly v cestě. U místního vyhlášeného pekařství, do kterého jezdili nakupovat lidi ze širokého okolí, už ale fronta na čerstvý chleba byla hodně dlouhá. Babička zamítnula můj návrh, že do ELEKTRY půjdu sama, zatímco ona vystojí frontu na chleba. Stalo se, co se v dané situaci stát muselo. Než jsme vystály frontu na chleby (vzaly jsme i sousedům), měly už všechny čtyři televizní aparáty, dodané toho dne, nové majitele. Musím přiznat, že to ani tak moc nemrzelo babičku ("takový hříšný peníze za to chtějí, já už se bez tý novoty na starý kolena obejdu") jako mne. Ještě na třebíčském náměstí, kdy jsem po "kočičích hlavách" tlačila dvoukolák s bramborami a několika bochníky chleba na zpáteční cestě, mne předjelo auto s rakouskou poznávací značkou. Řidič zastavil, vystoupil a rozhlížel se po náměstí. Následně ukázal na pořádně dlouhou frontu, co se mezitím vytvořila před zelinářstvím, a zeptal se mne, co tam prodávají. Moje němčinu perfektně ovládající babička šla po chodníku a byla mimo doslech, musela jsem si tedy vystačit sama. Po mé stručné odpovědi "brambory" chtěl cizinec ještě vědět, na co je druhá, ještě delší fronta před pekařstvím. Moje ubohé znalosti německého jazyka se opět zmohly pouze na stručné "chleba", nicméně jeho následné poznámce " mein Gott, so ein Elend" jsem rozuměla docela dobře.
Jana Prášilová | 10. 11. 2013 | Číst dál...

Jak to bylo u nás s televizí

Vyprávění o tom, jak jsem v 11 letech poprvé voděl televizi, jak ji ve svých 10 letech viděla moje manželka a o tom, kdy jsme se zmohli na své vlastní televizory. Zpracovávám svou vlastní podrobnou rodinnou kroniku (od konce 16. století do současnosti) a uvedený text je upraven z textů v této kronice.
Jiří Stach | 7. 11. 2013 | Číst dál...

Rande u TV

Když přišel můj budoucí muž z vojny a odbyli jsme si mnoho schůzek venku - už to bylo 50 let a tenkrát se nejvíc randilo venku - začal chodit tzv. "do rodiny". Dívali jsme se společně s mamkou na hlavní večerní sobotní pořad, pak následoval dokument o zvířatech a to mojí upracovanou mamku velmi zajímalo, ale mi už netrpělivě čekali až půjde spát. A tak dnes, kdy jsou filmy o fauně v překrásných záběrech, napínavé, poučné a mnou a manželem nejvíc oblíbené, vzpomenu si vždycky, jak by byla mamka nadšená a v duchu se jí omlouvám.
Marie Samcová | 3. 11. 2013 | Číst dál...

první televizor ve vsi

společné sledování ve vsi a pak pořízení vlastního přístroje
Marta Štroblová | 31. 10. 2013 | Číst dál...

ZÁVADA NENÍ VE VAŠEM PŘÍJÍMAČI

Jak jsem potkala televizi ......
Libuše Münsterová | 30. 10. 2013 | Číst dál...

Jak jsem potkala televizi

Poprvé jsem potkala televizi, mohlo mi být tak osm, deset let a nějak velký dojem na mě neudělala. Bydleli jsme v malém městě a jako ostatní jsme se vypravili do místní "Besedy", kde se měl ten zázrak předvádět. Byla to ta malá obrazovka zasazená do většího rádia a obraz pořád sjížděl dolů. Pamatuji si ale, že tam byl rozhovor s Marií Majerovou a někdo z publika se ozval, že Majerová jede výtahem. Nakonec se o tom všem debatovalo /dospělí/, také o tom, že v Americe má každý televizi doma, moc jsem ale nechápala, na co. Televizi jsme neměli dlouho, náš život byl bohatý na zážitky, na večery plné vyprávění, čtení a her. Další setkání, které mi utkvělo, bylo tradiční krasobruselení....... Den 21.8.1968 si také velmi dobře pamatuji, protože u nás velice brzo někdo zvonil, já ještě v posteli, nicméně jsem šla otevřít a byl to kolega mého manžela a jen na mě stačil vykřiknout, ať si pustím televizi a pošlu po něm manželovi fotoaparát. Nejdřív jsem myslela, že se zbláznil, ale pak vešel do bytu a televizi pustil sám a tam už byla paní Kamila Moučková............Bylo to v Liberci, manžel už byl na náměstí, kde potřeboval fotit. Dnes nejvíc obdivuji pořady z přírody, úžasnou techniku, díky které je možné sledovat a objevovat dosud nevídané. A co mi chybí? Snad jen to, že nejsou pořady vysílány duálně, čímž trpí velmi často jejich kvalita. Ale podpořila jsem anketu studentů na zavedení dvojjazyčného vysílání.
Melita Honzová | 18. 10. 2013 | Číst dál...

Sedmilhář

Jdeme se podívat na televizor z Tuzexu
František Schmíd | 15. 10. 2013 | Číst dál...

Jak jsem se stala televizním opravářem

Děti chtěly vidět Popelku a televize nefungovala
| 9. 10. 2013 | Číst dál...

Televize

můj život s televizí
| 9. 10. 2013 | Číst dál...

Já a televize

Co pro mě znamenala televize
František Schmíd | 6. 10. 2013 | Číst dál...

Moje první setkání s televizí…Nechápal jsem, nevěř

Nechápal jsem, nevěřil jsem a přece jsem ji poznal. Televizi…
| 22. 9. 2013 | Číst dál...

Televize a naše bábi

Vzpomínání na první zážitky s televizí, na problémy s ní spojené a na reakce lidí kolem toho.
Josef Smyčka | 18. 9. 2013 | Číst dál...

Televizní kraťasy

Televizní zážitky z vesnice
Božena Kopcová | 17. 9. 2013 | Číst dál...

Kuriózní příhoda. Opravdu se stalo.

Jak jsme naladili českou televizi kde ji nikdo nikdy nechytil.
Jan Malý | 11. 9. 2013 | Číst dál...

Co se mi v televizi líbilo a líbí.

Vzpomínky na krásné pořady a připomínky.
Jan Malý | 11. 9. 2013 | Číst dál...

Jak jsem potkal televizi.

První televizor na vesnici a začátky sledování televize na plavbě na řece Labi.
Jan Malý | 11. 9. 2013 | Číst dál...

Jak jsem potkal televizi.

První televizor na vesnici a začátky sledování televize na plavbě na řece Labi.
Jan Malý | 11. 9. 2013 | Číst dál...

Já a televize

Tereza Brdečková, prozaička, esejistka a novinářka, přispěla do Národní kroniky SENSEN na téma 60 let České televize.
Tereza Brdečková | 11. 9. 2013 | Číst dál...

Jak jsem potkal televizi…….

Formulace titulku svým videm dokonavým by mohla vzbudit mylný dojem jednorázové blíže nespe- cifikované příhody, zkrátka jednou a dost. Ovšem ty tečky za nadpisem mohou naznačovat možnosti opakování v jiném čase, za jiných okolností a podmínek.
ing. František Lhotský | 10. 9. 2013 | Číst dál...

Já a moje první televizní "pokoukání"

Můj první zhlédnutý televizní přenos v roce 1957 - mistrovství v krasobluslení.
Ivana Doušová | 31. 8. 2013 | Číst dál...

Nebezpečný kutil

Kutil vystrašil opraváře
František Schmíd | 29. 8. 2013 | Číst dál...

Bratři

Televizor sblížil bratry
František Schmíd | 20. 8. 2013 | Číst dál...

barvy

Jen krátce - jako 5-letá jsem vydržela sedět u Mánesa a sledovat barvy na Monoskopu .Dnes je mým povoláním vizážistika - barvy jsou má profese. Jsem letitá (58) a navštěvuji výtvarné kurzy na Univerzitě a moc ráda maluji. Jsem přesvědčena, že ty BARVY mám prostě sobě! Zdraví Marie /plně invalidní/ další: Nákup první televize
MARIE Čutková | 19. 8. 2013 | Číst dál...

Zač jsem televizi vděčná.

Televize je celý život někde okolo mne,ale sama ji nemám.
| 18. 8. 2013 | Číst dál...

Jak jsem potkal televizi

Josef Klíma, reportér, spisovatel a scenárista, vzpomíná pro Národní kroniku SENSEN.
Josef Klíma | 15. 8. 2013 | Číst dál...