Samet a vysoká

Adéla Holubová | 12. 1. 2020 | 17.45 | 0 komentářů
Život studentky a průběh sametové revoluce.
Byla jsem studentkou pátého ročníku přírodovědecké fakulty, a protože ten 17. listopad 1989 byl pátek, tak jsem po vyučování jela domů na jih Moravy. Že se v Praze uskutečnila nějaké studentská demonstrace, jsem nevěděla, a že se něco asi stalo, jsem pochopila až v neděli v podvečer, kdy v televizi vystoupil tehdejší předseda vlády Adamec, který mluvil o nějakých protisocialistických živlech při páteční demonstraci. Co se v Praze toho dne stalo jsem se stejně, jako většina studentů z Moravy dozvěděla až v pondělí, když jsem se vrátila do Brna.

Když jsem v pondělí ráno přijela do Brna, tak jsem se dozvěděla od kamarádů a spolužáků, že policie, nebo tehdejší veřejná bezpečnost nějak potlačila studentskou demonstraci, ale nějaké podrobnosti jsem se dozvěděla až v pondělí večer po demonstraci, která se odehrála přímo v Brně na náměstí Svobody. A na té první demonstraci jsem ani nebyla, protože jsme se s holkama bály, poté co jsme zjistily, co se v té Praze vlastně stalo a jak studenty zbili, tak jsme měly strach na tu demonstraci jít, takže na ni šli jen naši spolužáci kluci a ti nám potom vlastně do podrobna popsali, o čem se na té demonstraci mluvilo. Mluvili na ni i lidi, kteří se zúčastnili té páteční demonstrace v Praze, takže jsme zjistili, co se všechno v ten pátek odehrálo a na další demonstraci v úterý už jsem šla taky. A od té doby v Brně každý večer probíhaly demonstrace, při kterých jsme se jednak seznamovali s tím, co se děje v Praze, protože v podstatě jiné možnosti, jak se tyhle věci dozvědět, jsme neměli a navíc tam vystupovali na těch demonstracích různí řečníci, kteří nesouhlasili s tím zásahem, nesouhlasili s tím vývojem v Československu v tehdejší době stejně jako my.

Byla vyhlášena studentská stávka a my jsme pak nechodili do školy, nebo spíš chodili jsme do školy, ale jenom ráno a měli jsme tam různé semináře s našimi učiteli, ale právě, že ne na téma matematika, fyzika nebo vzdělávání, ale na taková různá politická témata a povídali nám tam naši pedagogové, kteří měli třeba i nějaký zákaz činnosti, kteří byli chápání jako nepřátelé socialismu a měli problémy vyučovat na té škole, nebo tam zvali různé hosty, kteří vůbec vlastně nemohli učit na vysoké, ale jako normální výuka neprobíhala prostě od toho 20. listopadu. Pak jsme taky chodívali večer do divadel, protože herci taky stávkovali, tak se žádná představení neodehrávala, ale zase tam probíhaly různé diskuse. Ještě jsem dvakrát týdně jezdila na gymnázium do Břeclavi, kde jsem zodpovídala dotazy studentů k nelibosti ředitele. On to byl velký komunista a vůbec se mu to nelíbilo.
Takže v podstatě celý ten život v listopadu se odehrával jen kolem takových politických a společenských debat.

Komentáře

Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.