Zlatá svatba..

Marie Ženatova 19:05 0 komentářů

"Tak mám všecko na zétřek nachestany, Františko.." "Však to dalo také práce, ale teď už si můžeme v klidu odpočinout a spát.." "Věřiš, že se mě ještě nechce, pojď si ještě chvilko popovídat a zavzpomínat na celéch tech našich prožetéch společnéch padesát let v manželstvi. Vždeť tolik společnéch let spolo prožeje jen moc málo ledi. Vzpomínáš na to, jak jsme se seznámile? Tes přejel z města se sem podivat na póť. A ho střelnice sme se vedle sebe viděle poprvé.." "Já jsem tě tam uviděl stát a zalíbila jsi se mi na první pohled. A byla to hezká láska, vždyť nám bylo oběma dvacet pět let.." "A mládi sme měle také hezky aji pře té veleké dřině.." "Lásky jsme si také užili i radostí i starostí s našimi čtyřmi dětmi.."

"Vzpominám, jaks poprvé sekl s vostatnima sekáčema lóko. Já sem vám zanesla na první svačeno čerstvé chleba s máslem a podmáslím. A kdež sem přešla po drohy, tak vás nikde nebelo.." "No, však to byl nápad, dát nám takovou svačinu. Vždyť ten den jsme skoro nic neposekli. Všichni jsme neustále někam běhali.." "Kdež jels poprvé s koňma do města prodat dřevo, také to slavně nedopadlo. V zatáčce nezvládls řizeni, koně se tě vevlikle z postroju a oje verazelo sklo v okně a proniklo cezim ledum až do kocheně. Ti mosele bet polekani.." "Vždyť jsem byl vyučený krejčí a s koňmi jsem neuměl jezdit - tu škodu i leknuti jsem tehdy musel pořádně zaplatit.." "A nikde nezapomeno, jak se zakládalo družstvo. Já sem se tak zlobila, nechtěla tam vstópit a tes mě nic neřekl a dávno ožs měl přihláško podepsanó. Sósedi po agitátorech házele vidlema a vehazovale je z chalop a já se před první schuzó dovim, že te bodeš předseda družstva.." "Snesl jsem od tebe všechno, ale pak jsi mi už hodně pomáhala.." "Co sem také měla dělat jiného, kdežs mě dal do chliva tolik krav, který nikdo nechtěl.." "Vždyť jsem ti po večerech také někdy pomáhal.." "Ale málokde, deť sem tě skoro doma neviděla. Kdež tě stávkovale žene v adaptovanym kravině, taks mosel s celém představenstvem voblict pracovni pláště, vzit si šátke na hlavo a jit dojit kráve, než dostale žene znovo rozom. A kdež traktoristi nestačele zvorat, tak po nocích jezdils aji s pásákem. A ta dobírka - tře korone na jednotko.." "To byla jen první léta. Ale ta další už byla veselejší.." "Skotečně, až moc. Pamatoješ jak ste dovezle z jižni Morave vino a ledi si ho k nám chodile kopovat a pře tom koštovale tak, že be ho všecko zadarmo vepile.." "Vždyť to bylo dovezeno na výroční schůzi, kdy se nám už hospodařilo dobře.." "Jenomže ledi be tě to bele všecko rozkradle.." "Však tehdy jsi měla moc řečí, že jsem to už nemohl vydržet a to jsem moc klidný a mírný člověk.." "No, moc mě to tehde rozlobilo, že to moje nerve nevedržele. Do dneška se za to stedim.." "To víš, že já taky. Však nikdy jindy už bouřlivá scéna před dětmi nebyla a mě již také nikdy nepovolily nervy. Bylo toho mnohdy na mě víc, než jsem mohl unést.." "Kdežs slavil padesát let, to ožs bel slavné předseda a pak přešel těžké úraz. To belo dlóhy maroděni a pak změna zaměstnání.." "Musel jsem přejít na jinou práci a věříš, že toho nákupčího jsem dělal rád. Vždyť jsem projezdil téměř celou republiku a zdraví jsem měl při tomto způsobu života dobré - i když jsem si někdy připadal jako asketa.." "Jak tě přešle duchodovy leta, zas sis nevodpočal a dělals dlóho skladníka.." I to byla zajímavá práce. Vždyť co bych doma dělal. Ty jsi přestala v důchodě chodit do kravína a doma všechno v pohodě zvládala.." "V sedumdesáti letech měls zase změno. Dostal ses na vrátnico a tam seš do dneška.." "Jsem rád, že můžu být ještě zaměstnán. Vždyť já si vůbec nedokážu představit den bez práce.." "No, já vim, že tam bodeš ještě dlóho.." "Co budu moct, chtěl bych být aspoň trochu platný, vždyť já bych bez té práce asi nemohl žít.." "A vidíš, v padesáti letech ti moc naděje lékaři nedávale a zatím mě meslim přečkáš.." "No, v nemocnici jsem se naučil moc a moc si vážit práce lékařů, kteří neustále slouží s laskavostí a pochopením. A ty ses o mne celá ta léta taky pečlivě starala. Kdybych tě neměl, tak by to se mnou dopadlo jinak. A nakonec jsme se té naší zlaté svatby dočkali. Zítra přijedou děti, vnoučata, budu sláva. A my dva jsme si prožili nejen štěstí, lásku a radost, ale poznali i trpkost a zlobu v našich vzájemných vztazích, protože každý má nějaký nedostatek a záleží moc na způsobu, jak se s ním dokáže vyrovnat a přizpůsobit se tomu druhému. Ovšem těch špatných chvil bylo málo a ty klady daleko víc převážily ty nešťastné zápory, protože jsme oba byli dost tolerantní.." "Zétra bodeme meze dětma jenom veseli a šťastni, však voni také poznaji ve svéch ževotech všecko. Ale majó ževot daleko lepši než sme měle me a to mě moc těši a so ráda, že mají dobry manželstvi, vzděláni a zaměstnáni.." "To všechno je vývoj. Nikdy se nemá brát lidem nové myšleni, nemá se jim ale také moc mluvit do jejich způsobů života.." "Na to ož sem přešla také, že tehde s tim družstvem měls lepši rozom než ti vostatni hospodáři, vždeť tehdy ho nás na vesnice bela bida a pak se všem želo lip. Ale teď, kdež je demokracie, ož málokdo chce hospodařet sokromně, vzit si zpátke pudo - je dobře, že je ho nás družstvo vlastniku. Kdo chce ze staršich, tak má králike a slepice a to mo úplně stači. No a kdo chce mět vic zvířat tak take muže, takže ledi só spokojeni.." "Ale my už jsme ve věku, kdy se přihlásí nemoc. A v nemoci se člověk nejvíc naučí mírnosti, když ho trápí bolesti a má potíže. Všechno musí klidně snášet a nikomu nemůže nadávat. Nemoc většinou učí zapomínat na sebe, snášet bolest druhých, rozdávat lásku a nemyslet na své trampoty. A pamatuješ se, co nám někdo při naší první svatbě přál - zpívejte, tančete, radujte se spolu, ale dopřejte jeden druhému, aby byl občas sám.." "A take - milujte se vzájemně, ale nečeňte si z láske póta, ať je láska spíš mořem, vlnicim se meze břehe vašich doši.." "A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe, neboť pilíře chrámu stojí odděleně a dub neroste ve stínu cypřiše a ani cypřiš ve stínu dubu. A myslíš, že se dají koupit krásné věci?" "Ne, nemeslim, nékrásněši věce se kópit nedaji.." "Víš, ve svém věku si myslím, že za všechno krásné co člověka potká se musí platit daň. Nevěřím tomu, že nádherné pozornosti od života jsou zadarmo. I v osudu platí tržní systém. Čím víc člověk dostane tím víc ho to stojí. Ale duše je bezedná, vydrží hodně.. Ale aby také manželství vydrželo, aby brzy neznudilo oba partnery, tak je nejlepší stálý kontakt s vnějším světem a dostatek nových podnětů. To umožňuje partnerům vzájemné obohacování jejich vnitřního soužití, společný vývoj a svěžest v komunikaci. Ono totiž láska, to je obohacování, pomáhání a ulehčování života tomu druhému. A když vymizí žhavá zamilovanost, tak je nejlépe přeměnit vztah, aby vydržel v hezké přátelství. A když manželé neztratí úctu jeden k druhému, tak už je vyhráno na celý dlouhý život.. A ten, kdo si udrží svěžest citového vztahu k okolí, kdo se dokáže trvale nadchnout životem, dokáže i v tom druhém stále znovu a znovu objevovat důvody pro vzájemné nadšení, okouzlení a trvalé soužití.." "Já vim, že te to všecko dokážeš dobře vesvětlet, já tak rozomně mluvit nehomim.." "V dnešní době je tolik zbytečných a neuvážených rozchodů a rozvodů, tolik opuštěných dětí žije v dětských domovech. Ale musím uznat ve svém věku sám, že když jsou mezi manželi skutečně propastné rozdíly, nová zamilovanost, nesoulad v soužití, konfliktní vztahy, časté scény, kterými trpí právě děti, tak je asi lépe právě pro ty děti slušný rozvod a udělat ho tak hezky jako chirurgický řez, aby bolel jen moc málo a velmi pomohl - mnohdy totiž z těchto konfliktních vztahů se dostávají děti na psychiatrii nebo i některý z partnerů na to doplatí zdravím. Ovšem nejlépe pro všechny je rozumná domluva v soužití, trochu nadhledu, tolerance, odpuštění - ovšem ne každý to dokáže. "Te seš rozomné člověk, s tebó se dá moc dobře vejit, ale ne každé je takové.." "Tys byla někdy moc hrr, ale já tě měl a stále mám moc rád. A věříš, že se na Tebe - zítřejší nevěstu - moc těším.." "Však Te bodeš také fešák. Ale teď ož mě dé roko - viš, že tak sem néraděj hosinala - je to naše zlatá předsvatebni noc.." "My tu naši velkou slávu totiž zítra po padesáti letech budeme mít daleko lepší než tu naši první v těch letech poválečných, protože ji prožijeme v klidu, pohodě a míru.."


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.